..k rozbřesku tisíc let..

Konec konců:
S jemností čtu Tvé řádky, po dnech, hodinách vracím se... tak ráda zpátky. ST!***

nejsembásník:
kdo umí – UMÍ! ST

Dota Slunská:
Noc ti očividně inspirativně prospívá, ačkoli den, předpokládám, nezaostává.

Čiki:
Zklamaná důvěra
k rozbřesku kráčí,
snad vůně staletí
k naději stačí.....
krásná!

Čiki:
Zklamaná důvěra
k rozbřesku kráčí,
snad vůně staletí
k naději stačí.....
krásná!

Mariina vyhlidka u Vyssiho Brodu, krasna kaplicka ukryta v lese... Ta se mi vybavila pri cteni tvych radku... Krasne misto, krasne verse...

labuť:
Jen šeptnu krása a už jsem z ticha, abych nerušila tu zvláštní atmosféru...

HELEHULHELA ZÁDROZDA:
Dávám tip za poslední sloku. Líbí se mi jistá „hřbitovnost“ této básně, ale jenom ta.

whiolet:
vystihuje to krásnou atmosféru hřbitova, lehce a přesto dobře napsáno

Skywalker:
St ! -S-

Špáďa:
Když znaven ulehám za rozbřesku,
den v tobě vstává a plna lesku,
měsícem sycena, k žití máš blíž,
do jeho výšek se probásníš.

Špáďa:
Když znaven ulehám za rozbřesku,
den v tobě vstává a plna lesku,
měsícem sycena, k žití máš blíž,
do jeho výšek se probásníš.

hloubavá:
Smutně křehké, ach jo...

gabkin:
kouzelné dílko, super komentáře..... a můj bod. Nějak jsem si řekl, že jsem četl i lepší. To je problém špičkových autorů mého nebe. Řečeno obrazně – vidím ten obláček odspodu a neocením jeho celou krásu.
Je kouzelné a stejně jak jiným mně začátek evokoval cestičku – schody na hřitůvek, kde se do chodníku vrývá systém kořenů staletých lip...... zcela přesně se ti při čtení vybavují, obrazy před očima..... to je naprosto dokonalé a podle mého názoru, pravé poslání poezie..... budit fantazii.
v půlce díla si čtenář uvědomí, že to jsou skutečně zpísmenkované emoce..... a jemu není souzeno vidět do tvé hlavy...... aby se v závěru vydechl s vědomím... četl jsem poezii.
Prostě mi nešlo dát ST, to dávám, když vidím ten obláček prostorově..... ale vím, že milovníkům orchideí – moje prohlášení.... hezká kytka..... ukáže moji odbornost.

gabkin:
kouzelné dílko, super komentáře..... a můj bod. Nějak jsem si řekl, že jsem četl i lepší. To je problém špičkových autorů mého nebe. Řečeno obrazně – vidím ten obláček odspodu a neocením jeho celou krásu.
Je kouzelné a stejně jak jiným mně začátek evokoval cestičku – schody na hřitůvek, kde se do chodníku vrývá systém kořenů staletých lip...... zcela přesně se ti při čtení vybavují, obrazy před očima..... to je naprosto dokonalé a podle mého názoru, pravé poslání poezie..... budit fantazii.
v půlce díla si čtenář uvědomí, že to jsou skutečně zpísmenkované emoce..... a jemu není souzeno vidět do tvé hlavy...... aby se v závěru vydechl s vědomím... četl jsem poezii.
Prostě mi nešlo dát ST, to dávám, když vidím ten obláček prostorově..... ale vím, že milovníkům orchideí – moje prohlášení.... hezká kytka..... ukáže moji odbornost.

ZILA78:
Skleněné vitráže příběhy archaické značí Kontury s barvami splývají na jeden kus V tolika vrstveních zklamaná důvěra kráčí …a s ní i dozvuky „sit tecum dominus“… Velice dobře napsané....S.T.