Dialog s Danem o křesťanství a Bibli

Tento literární útvar (dialog) tady není zastoupen, ovšem v komentářích se hodně používá Použil jsem podkladů z právě takových komentářů Daniela S.
» autor: Siorak
» archiv Úvahy / Ostatní
$$$$$ Dan:
Tak nejprve k tomu farizejství. řekl bych, že jsi to vystihl docela přesně... Ale neřekl bych, že se držím jejich názoru.
Nemyslím si, že dodržování rituálů stačí. To určitě ne. Ale je fakt, že rituály mají v lidském životě svojí funkci a to nejen ty náboženské. Rituál umožňuje člověku uspořádanost a pochopitelnost života. Ať už jde o čistění zubů, každodenní koupel nebo třeba nedělní kostel. Problém je samozřejmě ve chvíli, kdy to přeroste do toho farizejství – že to stačí. Že život uzavřený do rituálů je dost. To je farizejství v ryzí formě. Rituál se tak nestává přístavem, ale hradbou ve které se vlastní já cítí bezpečně a má strach, že když se podívá ven, tak bude pohlceno světem, kterému už nechce porozumět, jen se ho bojí.
Vnějsí znaky náboženství jako chrámy a věže prostě existují. Ale nejsou jen mocenskými atributy. Stejně jako není výhradně mocenským atributem církevní hiearchie. Spíš se dá mocensky využít. Stejně jako hitler mocensky využil stadiony a olympiádu. Církevní struktura se také dá mocensky použít, ale nebyla pro ten účel vytvořena. Proto se ozývám, když je právě toto pranýřováno a snažím se to trochu zohledňovat. I když se dá chrám použít jako hlásná trouba spousty demagogií a dá se v něm tavit charakter na stádo (a děje se to) vznikl za účelem vyučování a setkávání (a to se také děje). A i když církevní systém může posloužit k prosazování ryze mocenských zájmů (a také se to děje) vznikla z potřeby koordinace a opět setkávání (a to se také děje). Nedá se jednou větou odsuzovat a zapomínat na tu druhou stranu mince.
31.3.2011 11:46 | Daniel S.

***** Sio
Dane, v podstatě se shodneme. Omlouvám se za určitý pedantismus, slovo rituál skutečně dnes přebírá smysl slova návyk (čištění zubů) a i v původním významu znamená jakési opakující se úkony. Dnes se už proto musí říkat „náboženský rituál“, abychom se dostali k původnímu významu tohoto slova. Na rozdíl od čištění zubů je v náboženském rituálu prvek mystična, z hlediska praktického života v tomto světě to mohou být úkony naprosto nesmyslné. Jistě jsou propracovány k určitému účelu, tj. k upevnění víry. Jejich význam i skladba jsou spojeny jak s návyky (vždy to tak bylo, je a vždy bude), tak se sugescí. Dnes vidíme podobné praktiky v našich médiích, které nás přesvědčují, že běhání s milióny v igelitkách po parlamentu je v pořádku a nejedná se o korupci, ale lobbying. (Vida svou roli tu hraje i prvek záhady – cizí slovo s „vyspělejšího“ světa).
Myslím, že člověk si klidně může uzavřít život do rituálů a nestane se farizejem. Základní znak farizeje vidím jinde a to v tom, že farizej považuje tuto filosofii za správnou cestu k Bohu a odsuzuje odchýlení se od těchto pravidel. Skutečnost je taková, že NZ (v SZ si nejsem jist, řekl bych, že právě [ale nejen] v tom je NZ „nový“) je ukázána cesta lásky a odpuštění a to je jeho Hlavní Princip (v dalším HP). Pokud rituál jakkoli brání uplatnění onoho Hlavního Principu, musí ustoupit. A v tomto vidím podstatu Ježíšovy kritiky farizejů. Ti tento HP neuznali, jsou vyznavači otrockého přístupu k mocnému trestajícímu Bohu Otci. Jejich hlavním principem je poslušnost a disciplína, jsou to vojáci přísného vojevůdce, samotného Boha. Jejich víra je upřímná a jsou (mnozí) ochotni za ni dát i život. Nechci zabíhat do oblastí, o kterých toho moc nevím, ale připadá mi to velmi podobné principům muslimské víry. Ale v tomto se mohu snadno mýlit, korán jsem nečetl. Tolik k mému vidění farizejské otázky.
K vnějším znakům. V jedné české populární písničce (nejsem silný v názvech písní a skupin) se píše, že „nejlepší věci jsou zadarmo“. Píšeš, že chrámy a další drahé věci jako náboženství jsou zneužitelné a zneužívány, ale zároveň jsou to školy, kde se křesťané učí chápat Ježíšův odkaz a moudrost předků.
Víš, něco mi v tom nehraje. Nechytej mě za slovo, ale první křesťané, a je to uvedeno v Bibli se scházeli venku. Ne, že by tenkrát neexistovaly chrámy. Ale byli to vesměs lidé bez majetku a neměli na to si postavit chrám. V odkazu od majetku tkví základní princip křesťanství, pokud jeho nabývání odporuje HP, což je téměř vždy, pokud jde o větší majetek. „Dříve velbloud projde uchem jehly, nežli se bohatec dostane do království nebeského.“, zní moje zajisté ne doslovně přesná citace Ježíšových slov.
Myslím, že křesťané, kteří pochopili smysl Ježíšova učení (a těch, odpusť mi můj kategorický názor) je jen menšina, by odmítli jako symboly svého učení pozlacené chrámy plné zlatých předmětů, které by snad samy o sobě, jako jakási muzea nevadily (díky tomu rozkvétalo umění), ale neměly by zastiňovat podstatu NZ, která je v HP. Jelikož křesťanská víra je o rovnosti před Bohem a chudobě (nebo se mýlím?) nepotřebuje kněze, kteří jsou „rovnější mezi rovnými“, ať už v pití „Kristovy krve“ nebo v majetku. Není mi nic známo o tom, že by Ježíš nabyl nějaký majetek, nebo něco většího vlastnil. Ba ani apoštolové poté, co se jej rozhodli následovat. Neměli by jeho služebníci v lůně církve právě v tomto Ježíše napodobit? Nebylo by to lepším vyjádřením pochopení jeho učení, než jejich učené disputace nad přesným významem té či oné věty v Bibli, či jejím překladu?
Vzpomenu si při té příležitosti na dvě další fakta z Bible (opět ne na doslovné znění). první je příběh o zlatém teleti. Myslím, že prostřednictvím církve uctívají křesťané zlaté tele jako vyšité. Mnozí si to uvědomují, proto tu máme poměrně silná protestantská hnutí a církve. Pozoruhodné je, že země, kde protestantismus zvítězil, prosperují obecně lépe, než ty katolické, ať už římsko, nebo řecko. Ale kostely tam, řekl bych, tak výstavné nejsou.
Pak tu máme Ježíšova slova o falešných prorocích, kteří budou učit lid jeho jménem. Ježíš je předpověděl – tak kde jsou? Mýlil se? Já myslím, že ne. Jsou v církvích a skutečně káží jeho jménem, ovšem pro svůj prospěch.

$$$$$ Dan:
O kupčení s Bohem se nemusíme bavit... tam je to celkem zřetelné a jako křesťans tím válčím u ve svém vlastním sboru. Ale to dělá i ta dnešní doba, která kupčí se vším – láskou, vztahy, sexem, vírou, ideologií, prostě vším. Jsme tak obklopeni jazykem tohoto kupčení, že se prostě dostává do člověka i když nechce. A to je podle mě mnohem nebezpečnější než všechny ty mocenské a vnější atributy a dodržování rituálů. Pokusy ovládnout boha končí většinou tím, že si člověk myslí, že už to dokázal a pak si začne na toho boha hrát. Dokud se jen uzavírá do rituálů nebo klade důraz na velkou jedinou a dokonale svatou církev, je nebezpečný spíš sám sobě a doplácí na to sám. Ale když si hraje na boha, doplácejí na to lidi okolo...
No a ten přezíravý postoj k jinověrcům. Je asi stejný jako přezíravý postoj vysokoškoláků nad dělníky. Někdo nepřezírá vůbec, někdo cítí jakousi vyšší profesní čest, někdo si prostě ten diplom věší na zeď a zdravě se s ním chlubí, někdo si myslí, že vyská škola z něj dělá něco víc než jsou ostatní. I křesťané jsou takoví. Ostatně křesťanství a církev se dost škole podobá. Ostatně onen přezíravý postoj není vidět ve chvíli, kdy se křesťan baví s dobře vzdělaným a připraveným agnostikem, který je v diskusích na toto téma protřelý. Stejně jako tento postoj mizí v případě diskuse s muslime, židem či hinduistou, který je také dobře vzdělán a protřelý v diskusích.
Ale opravdu – diskuse s nevzdělaným ateistou, který jen ví, že bůh není, ale jinak vlastně nic, kterého je snadné rozebrat na jeho vlastních nelogismech, to dává spoustu důvodů k sebevědomí. Především pak nezdravého sebevědomí a nezdravého přezírání a opět to jde na pocit vlastní výjimečnosti. ach jak lidské. Hloupé, ale lidské. Mně se to někdy taky nevyhýbá. Chce to víc vzdělaných agnostiků a ateistů jako jsi ty Sio nebo Aťan nebo další. Křesťané se dnes málo učí pokoře... no nejsou pronásledováni a mají celkem solidní průpravu v náboženských otázkách. a šup, přeíravý postoj je na světě... i když někdy nechceme a chceme být pokorní, není to jednoduché. Mnohem snazší je pýcha
31.3.2011 11:59 | Daniel S.

***** Sio
Kupčení s Bohem. Tady si nemyslím, že by na vině byla doba. Jak známo z historie, dělalo se to vždy. Počínaje od známé příhody, kdy Ježíš rozmetal kupecké stánky na chrámových schodech, pokračuje přes relikvie svatých, obrázky a sošky, zázračnou vodu z Lurd a odpustky až dodnes. Je to výraz nepochopení a také nevíry. A také starozákonního přístupu. Snaha usmlouvat něco u otce, aby zmírnil svůj trest („už budu hodný“, „dám dar církvi“) atd. Křesťané prostě nevěří v Ježíše, ale v židovského Boha, který je podle nich větší realistou a je jim pochopitelnější. Není divu, když ti, co je vedou, dělají totéž.

Přezíravý postoj. Zde bych nesouhlasil s tím, že přezírání vysokoškolákem a křesťanem je totéž. Na rozdíl od vysokoškoláka, který šel (zdaleka ne každý) za jistou metou, že vzdělání z něj udělá „pána“, „lepšího člověka“ se křesťan stává křesťanem díky tomu, že příjme HP. A HP znamená, že sice nejsme stejní a jsme každý jinak obdarován, ale před Bohem jsme si rovni. Nevím o tom, že by NZ tvrdil, že věřící jsou něco více, než nevěřící (korán prý ano). A už vůbec nic neříká o tom, zda a jak má křesťan obracet ostatní na víru. Ovšem podle mého přesvědčení se nesmí přitom zpronevěřit HP. Tedy rozhodně ne tlakem, ať už fyzickým, nebo psychickým, o otevřeném nepřátelství a násilí ani nemluvě. Chci tím říci, že nadutý vysokoškolák (ze své vlastní zkušenosti vím, že jen to, že VŠ je „jiný“ může tento dojem způsobit) zůstává stále vysokoškolákem. Nadutý křesťan přezíravě se chovající k ostatním je křesťanem jen podle vlastních slov. Možná tomu i sám věří, že křesťanem je, ovšem ve svém srdci ne, a to je to podstatné. Křesťanem tedy moc není, jedině snad velmi zbloudilým, který vůbec podstatu křesťanství nechápe.
Jinak díky za pochvalná slova, ale mé vzdělání ve věcech víry je nevelké. Je tu jen touha pochopit svět, což se může podařit jen z malé části. Dodám k tomu své přesvědčení, že v tobě vidím skutečně přemýšlivého křesťana, který dělá, co může, aby pochopil podstatu a řídil se jí. Myslím, že se ti to v rámci lidských možností daří.

$$$$$ Dan:
Jo Sio, takhle se to dá taky říct. Personifikace může klidně odpadnout, stačí použít nějaký jiný jazyk pro pojmenování. V době sepisování Bible nebyl k dispozici žádný odborný jazyk a jazyky všeobecně byly chudé na abstraktní termíny a na termíny vůbec.
Řeči se spíš štěpily než sjednocovaly (ostatně slovanské jazyky se ještě v roce 1200 od sebe nelišily víc než čeština od slovenštiny) a tento trend zastavil až knihtisk a předtím mu jen s částečným úspěchem čelila latina.
Ostatně když se budeme bavit vědecky – co je to láska? Hormonální kotejl? Takže i láska nemusí být spojena s personou.
Personifikace má tu výhodu, že umožňuje vysvětlit i nevzdělanému spoustu věcí, aniž by bylo nutné ho neprve učit třinácti roky školy. Já své dceři také personifikoval stroje. Snadno pochopila, že auto se musí napít benzínu, aby nemělo žízeň a jezdilo. Snadno pochopoila, že stůl to bolí, když do něj tluče...
Prostě přirovnáváme k tomu, čemu rozumíme.

Starověký člověk nezažíval jiné zkušenosti než dneska. jen k nim měl blíž, nebyl od drsného a nebezpečného světa izolován supermarkety a sociálním pojištěním a pojmenovával je slovy jaké měl k dispozici. A neměl vzdělání. Podle něj by autobus byl živá obluda polykající a vyvrhující lidi.
Takový člověk také brzy přišel na to, že náhoda není zase tak náhodná. Jsou prostě lidi smolaři a lidi štístka. Přišel právě na ty rituály, které mu umožnily snadno chápat a snadno předávat zkušenosti – rituál je první škola.
až mnohem později díky písmu začal svoje zkušenosti zapisovat. A protože měl k dipozici jen ten svůj jazyk, je pro něj Bůh personifikací. Dodnes je to nejsnazší způsob, jak to uchopit.
Můžeme Boha popisovat jako sílu přírodních zákonů, život jako vlastnost hmoty, jako prvnotní hybatel prvnotní element existence, apod, apod. Ale je to jen pro vzdělané lidi. Přijďte za cikánem s pěti třídami základky a řekněte mu, že Bůh je přičina s následkem seřazená podle zákonů vesmíru, které se snažíme odhalit a kterým houby rozumíme. Řekněte mu, že Bůh nemusí být bytost, že láska je ve čtvrtém rozměru jen další zákonitost přírody a náklonnost nebo čest jsou v pátém rozměru jen vývojové větve na které se vztahují stejně jasné zákonitosti jako na světlo. Stačí orpavdu dimenze navíc a morálka může mít stejně jenoduché zákonitosti jako archimédův zákon.
Těžko to ale bez vzdělání někdo pochopí. ostatně to nepochopí ani ten vědec. Jen je to řečeno jiným jazykem. Možná věcněji, ale nikoliv jasněji. Je to zase jen pomocník pro představivost.
Ale personifikace... to je jiné kafe... každý má matku a otce, každý žije mezi lidmi, zažívá tu lásku i žárlivost. Zažívá okouzlení i strach a každý ví o co jde. Bible nedělá nic jiného, než že popisuje svět a jeho zákonitosti tímto jazykem.
31.3.2011 12:17 | Daniel S.

***** Sio:
Myslím, že tvému přístupu k personifikaci rozumím, jistě není nikdy špatné pomoci něco vysvětlit prostřednictvím konkrétních příkladů. Ovšem pokud má člověk na pochopení toho, co považuje za nejpodstatnější po celá léta, neřkuli po
celý život a k tomu kolektiv souvěrců a učitelů, měl by se (mluvím o 90% populace) zcela jistě dostat dále. Protože pokud bere doslovně ona podobenství z Bible, obraz a sošky svatých – čemu se tedy vlastně naučil? Pochopil vůbec HP? Není divu (a vidíme to běžně), že pokud jej učí falešní proroci, nepochopil nic.
Zajímavé jsou důsledky, které vidíme na lidské psychice dnes. Lidé volí a obdivují tu knížepána, tu herce z akčních filmů, kde kosí a usmrcuje desítky lidí. Proč? Připomínají jim starozákonního boha, který trestá. Čekají na spasitele národa, které stačí zvolit do vlády (parlamentu) a ti vše už „zařídí“. Znovu a znovu sedají na lep falešným prorokům, personifikujícím moudrého, mocného, milujícího i trestajícího starce. Ti jim káží opak HP, „každý je odpovědný sám za sebe“, rozuměj „po ostatních ti nic není, když jsou blbí, ty jsi chytrý a vyzraješ na to“. Popřípadě něco o „lenivé chátře, které se nechce pracovat a ty ji musíš živit“. Ukazují prstem na nepřítele, který je příčinou našich problémů. Ale zapomínají na to, že mnohem více musíme živit ty, kteří vybírají daně, aby je rozkradli.
Napadlo tě někdy, že je to divné? Za naše problémy mohou ti chudí, my přece chodíme do práce. My máme svůj rituál a dodržujeme jej. Bez lásky se přece žít dá, ale bez peněz ne. Dokonce ani to, že práci máme nás často od chudoby nezachrání.
Hmm .., když jsou chudí příčinou všeho zla, k čemu je pak křesťanství, které by je mělo hájit? Je to vůbec křesťanství? Drží se HP? Nebo se pozná jen podle toho, že lidi chodí do kostela, přispívají v něm, modlí se a křižují? Nebo je celé křesťanství o tom a Ježíš se mýlil?
Starověký nebo nevzdělaný člověk. Možná mu člověk nemusí toho zase tak moc vysvětlovat. Možná nemusí znát všechny příběhy z Bible a jejich sofistikované vklady. Možná mu postačí znát HP a naopak my těmi všemi znalostmi občas pro stromy nevidíme les. Vždyť celé je to o HP, nebo se mýlím?

$$$$$ Dan:
Jen ještě krátce k síle slov a k síle jazyka a jeho vlivu na myšlení...
Vezměte si jen slovo „ZÁKON“. Je to jednoduché slovo, ale přesto naše myšlení velmi mate. Máme totiž vícero druhů zákonů. Vezměte si jen ty přírodní a ty společenské v zákoníku. Velmi často se lidé chovají tak, že přírodní zákon se dá změnit škrtem pera. Ostatně dodnes se konstrují perpetua mobile a tvrdí se, že zákon zachování energie prostě neplatí. Mnoho lidí prostě svádí to slovo zákon a mají pocit, že napsáním jiného se prostě změní chování přírody.
Nebo také naopak. Máme zákony lidské, které se mění co půl roku, ale přesto k nim mnoho voličů přistupuje jako k dannosti, která se nedá změnit. Ostatně kolik lidí volilo podle toho, že státní rozpočet je jakási přírodní dannost, která se nedá měnit a ve jménu vyrovnaného přírodního rozpočtu je třeba zničit všechno, co mu brání bez ohledu na lidskost či soucit. Jaký je rozdíl, jestli si člověk pod slovem zákon představuje tu fyziku a do ní promíta svoje představy o zákonech lidských a nebo si ho představuje jako zákon lidský a promítá si do něj tu fyziku. V tomto případě bych se přimlouval za změnu zavedených pojmů, zákonu bych nechal statut přírodního a pro zákony lidské zavedl novou kategorii. Třeba slovo „Ujednání“.

***** Sio
K síle a významu slov a rovněž k zákonům. Slova jsou jedním z prostředků, který nám umožňuje myslet. Ne jediným. Myslíme i „srdcem“. Tedy ne přímo jím, to se tak říká, když mluvíme o citech a pocitech a taktéž instinktech založených na přírodní podstatě člověka, která vznikala v průběhu jeho vývoje. Možná je nám dal za jediný den Bůh a možná je darwinismus od Boha, těžko říci, to prostě nevím a není to pro mě podstatné.
Slova jsou ale rovněž prostředkem komunikace. Slovy můžeme, pokud se prohřeším použitím svých znalostí z informatiky, používat jako nosič (médium, chceš-li) informace. V tomto smyslu vytvářejí i lidskou společnost, protože co bychom bez tohoto prostředku byli? Naše bytostná podstata, myslím tím materiální nosič všeho je naše tělo a to bylo a je utvářeno jednoznačně po milióny let přírodními zákony. Konkrétně? Například, kdyby tu bylo jen o pár desítek stupňů více či méně, nebyli bychom tu. Stejně tak, pokud by tu nebyla voda. Jen souhra miliónů okolností vede ke vzniku inteligentního života a co je také podstatné – k jeho přežití.
Na našem fyzickém nosiči je tedy další nosič – komunikační, který splňuje možnost obměňovat si informace. Nemám teď hned na mysli jen slova, jsou tu také gesta, řeč těla, zrak, sluch a hmat. Až nad tím je řeč. A teprve řeč nese abstraktní myšlení, schopnost vytvářet vyšší struktury než jen tlupy s klacky v ruce.
A tady se od přírodních zákonů dostáváme k zákonům společenským. Tyto zákony jsou závislé na přírodních, stejně jako naše myšlení a řeč jsou závislé na fyzickém těle. Ovšem je tu něco navíc. Společenské zákony jsou ovlivňovány naším jednáním. Každý člověk svým malým dílem ovlivňuje společenské zákony, samozřejmě v různé míře. Jenže člověk je ovlivňován jak svou duševní, tak svou fyzickou podstatou. Pokud má většina společnosti hlad a bojuje denně o přežití, jsou společenské zákony jiné, než když mají všichni dost na naplnění základních potřeb a chtějí jen něco navíc. Vezmeme-li člověku jídlo a střechu nad hlavou, jsou jeho motivace jiné, než když třeba nemá na auto. V prvním případě mu berou svobodu jiní, v tom druhém jeho touha mít auto a tím si ji bere sám. A možná také obava, že nebude mít ani to jídlo. Ježíš myslím řekl něco jako, „Kdo se vzdá všeho, tomu bude vše dáno.“ Něco na tom bude, ne? Kolik z toho, co dnes máme, bychom mohli klidně postrádat? A chodit do práce třeba jen 20 hodin v týdnu? Tohle nám ale současné uspořádání společnosti a společenské klima nedovoluje. Není to dáno jen tím, že nevěříme v HP?

$$$$$ Dan:
Představte si, jak by se změnil svět, kdyby místo lidských zákonů existovala lidská ujednání. Stejný text, jiný název... Policie by volala: „Jménem ujednání otevřete“. Rozsudek by začínal: „Na základě ujednání o daních na tento půlrok, jste se dopustil jednání porušujícího toto ujednání...“ Ujednání o státním rozpočtu... to by najednou existovalo verzí a možností, to by se změnil pohled na právo i spravedlnost...
1.4.2011 8:28 | Daniel S.

***** Sio:
K představám.
Zkus si představit, že bychom všichni tento zákon – HP – dodržovali. K čemu by to vedlo? Ke krachu, nebo k prosperitě? Pokud by se našla nějaká menšina, která by z toho chtěla těžit, nevyšlo by jí to. Neměla by na své straně ani vojáky, ani policisty, soudce atd. A i kdyby měla, všechny by zavřít nemohla, stačila by prostá občanská neposlušnost a taková vláda by se poroučela. Zásah vyšších sil by nebyl vůbec nutný. Podle mého názoru křesťanství, jak jej nastolil Ježíš je správnou cestou. Ovšem ti, co si dnes říkají křesťané, žijí podle Starého Zákona (SZ). Tím tedy křesťané vlastně nejsou. Není potřeba, aby všichni znali podrobnosti z Bible a uctívali starozákonního Boha. Stačí, když budou znát HP a řídit se jím.
» 04.04.2011
» komentářů: 19

» 04.04.2011 - 12:53
Daniel S.:
No Sio, pokud nebudeš mít nic proti, rád bych v té polemice pokračoval... A to od začátku... Nejprve rituály. Jako první bych chtěl říct, že trochu nerozumím tomu, že z hlediska praktického života mohou být rituály nesmyslné. Osobně si myslím, že je to spíš naopak. Rituály vznikly právě z praktického hlediska. A pokud dnes již praktické nejsou, je to proto, že se změnil život rychleji než rituál. Ano, náboženské rituály mohou mít nádech tajemna či mystiky a samozřejmě také sugesce. Ostatně co jiného je vyvýšený stupínek u tabule, kazatelna nad hlavami, stupeň vítěze, zlatá medaile... Rituál se liší od učení tím, že nepůsobí přímo na rozum, ale na cit. Učit někoho rituálem neznamená ho posadit do škamny s učebnicí, ale probudit zájem, radost, ale i (bohužel) třeba nenávist. Pro naučení je rychlejší než škola. Ale neumožňuje třídit. Prostě působí. V dobrém i špatném. Problém farizeje není v tom, že má rituály a že pomocí rituálů vyučuje a nechává se vyučovat. Jeho problém je v tom, že odmítá i jiné možnosti a odmítá vidět nejen to pozitivum v rituálech, ale i to nebezpečí. Rituál se pak nestává nástrojem, ale božstvem. A to Ježíš kritizuje. Boha si nahradili rituálem. Už nejde o to, že se mění svět, že je někomu zle, že je všechno v hazlu (pardon za ten výraz). Už nejde o to, hledat odpovědi u Boha, ale na všechny otázky odpovídá rituál. Všechny starosti vyřeší rituál. Všechny výčitky, všechny pochybnosti, všechny otázky, všechny zápasy vyřeší rituál. Ale on to nevyřeší...
» 04.04.2011 - 12:59
Daniel S.:
No a jinak vidím farizejství podobně... otrocký přístup bez změn, bez soucitu, bez lidskosti. Taková továrna na absolutno. Továrna na boha. Soubory příkazů a zákazů – norma ISO Jahve. Nejde o to, že bys to uměl líp, lidštěji, hezčeji a nakonec i radostněji, ale jestli ses odchýlil nebo neodchýlil.
Ale tomu nepodléhají jen křesťané nebo farizeové. Tomu podléháme an bloc všichni. Všichni máme rádi, když je nalajnováno a když máme pocit, že rozumíme. Z toho dnes tyjí nejen reklamní manažeři, ale hromada časopiců pro všechny kategorie... nalajnováno včetně vššch ujištění, že toto je správné a toto je špatné. Sex se správný, bez kondomu je špatné. Rozcházet se je morální, bít holku špatné, podrazit šéfa je v pořádku, pokud mi to momůže v kariéře... apod, apod. Farizejství není něco mimo nás, farizejství je v nás uvnitř a nikdy se ho úplně nezbavíme.
» 04.04.2011 - 13:15
Daniel S.:
A o těch chrámech... První křesťané Sio se většinou scházeli v domech, které patřily někomu z nich nebo jim je někdo pro tewnto účel půjčil. Majetek osobně skutečně neměli, ale právě ten osobní majetek dávali ve prsopěch svého společenství a jak říká bible – rozdělovali z něj chudým.
Vřele ti doporučuji přečíst si v NZ dopisy Titovi... tam se dočteš praxi nejen ve sborovém životě, ale i ohledně jidla, peněz a dalšího.
To, že si křesťané začali časem (když už viděli, že konec světa se nějak ne a ne dostavit) stavět nějaké útulky, je jen logické. Začali v podzemí katakombami a postupně se dostali na povrch. Venku se moc nescházeli, spíš doma u nějakého bohatšího křesťana. A časem jich bylo tolik, že museli začít stavět rečniště a členit prostor, aby bylo řečníka vůbec slyšet. Proto je v kostelích (i v těch katolických) především kazatelna. V těch pohanských kazatelny nebyly. Tam byly oltáře na obětiny a votivní dary. Křesťanské kostely měly místo toho kozatelnu. a to, čemu se dnes říká oltář, to je vlastně stůl, který středověk zvětšil, ozdobil, ale rozhodně už na něj nikdo nepokládal jehně na prolití krve.
Ideál chudoby se pak do křesťanství periodicky vracel. Má svou logiku i své místo. A nebyly to jen protestantské církve. I katolíci mají svého Františka, Benedikta, ale i Augustina a další. V ideálu husitství byla dobrovolná chudoba také. Ale nikdy to nevydrelo příliš dlouho. Jednak proto, že lidi se chtějí mít dobře a prožít život asketicky mezi hromadou lákadel, to zvládne skutečně málokdo a jednak proto, že ideál chudoby byl vždy spojen s brzkým očekáváním konce světa a příchodu Krista. Když se Kristus nedostavil, dostavilo se střízlivější hodnocení situace a rozhodlo se, že je lepší za peníze koupit pole a pěstovat kravky než za ně koupit jídlo a příští rok hladovět. No a hlavně řekl bych, že země, které prosperují, mají hezké i ty protestantské kostely a země které neprosperují nemají ani ty katolické pěkné. Akorát se zde křesťanský patriotismus vybíjí jinak. Katolíci si tam cpou obrazy, vitráže, oltáříčky, barvičky a takové věci, protestanti zase třeba dokonalou audiovizuální techniku. Je to logické – katolický rituál je všeobecný. Kvalitní mše trvá celý den a dojde při ní na kázání, zpověď, povzbuzení, poučení, jídlo, hudbu a podobně. Protestantský rituál je rozkouskovaný. Vlastní bohoslužba je kratší a jde při ní hlavně o kázání. K tomu stačí mikrofon. Ale běž se podívat do těch vedlejších prostor, kde se lidé scházejí na studium, na setkání i na jídlo... Tam je to zase naopak přeplácáno věcmi. Od (velmi drahých) figurek na vyučování náboženství pro děti až po nejmodernější kávovar, aby se každý příchozí cítil dobře.
Katolík se snaží zaujmout podobně jako divadlo. Evangelík spíš jako kavárna.
» 04.04.2011 - 13:23
Daniel S.:
O kupčení... Křesťané stejně jako kdokoliv jiný přijímají principy viděné kolem sebe. Pokud bude kolem nich všeobecná nálada pro hrdinství, i křesťané budou více hrdinové než jindy. Pokud bude kolem nich převládat zlodějna, i křesťané budou alespoň trochu zlodějíčky. Jakmile žiješ vedle kupky hnoje, budeš od ní načichnlý, ať už bude vonět tak či jinak. ano je to výraz nepochopení a nevíry. Je to výraz toho, že nejsou o nic dokonalejší než jiní. Je to výraz toho, že se mnohem snáze chápe spravedlnost jako váha a smlouvání než jako milosrdenství a amnestie.
Ostatně to, že Havlova amnestie spustila pěknou řádku zlořádů, to si lidé pamatují. Ale to, že velká většina těch propuštěných už se do basy nevrátila a začala žít nový život, to je jaksi zapomenuto.
Křesťanům se tohle vědomí nevyhýbá. A i když přijmou ten křesťanský HP, i když to poslouchají pořád dokolečka, bude to věčný zápas. Nikdy ho úplně nevyhrají, ale mám naději, že ho nikdy také úplně neprohrají.
Ostatně... odpouštěj tomu, kdo ti zabil dítě. Odpouštěj tomu, kdo tě zruinoval, pomluvil, hmotně zničil, kdo tě potupil a nespravedlivě odsoudil. NEní to lehké přijmout spravedlnost nikoliv jako dobré skutky mínus špatné skutky a pokud vyjde číslo pod nulou tak odsoudit a pokud nad nulou, tak povýšit...
» 04.04.2011 - 13:30
Daniel S.:
O přezírání:
Já nechci tvrdit, že přezírání je správné nebo oprávněné. Jen říkám, že to tak je, protože se křesťan cítí (neoprávněně) nad věcí. s přijetím HP toho dostal o dost víc než jen princip. Dostal kamarády, dostal sociální systém, dostal zázemí, dostal oporu. To je pro mnohého důvod, aby se cítil „nad chamradí“ kolem. Ostatně co dělali učedníci? Ježíš jim myje nohy a oni diskutují, kdo z nich bude v nebi nejpřednější... Prostě jakmile se zápas vede proti lidské přirozenosti se povyšovat a nahrabat si, je to nevyhratelné. Ale doufám, že to také nebude projeto.
Jo a o tom obracení na víru...
Ježíš sám říká, že máme jít ke všem národům a nást jim evangelium, tedy radostnou zvěst. Tolik k obracení na víru. Já osobně rád říkám, že obracení na víru je jako když jeden bezdomovec říká druhému, kde mají zadarmo polívku. Někteří to přijmou a jdou si pro ní. Někteří nevěří, že nějká polívka zadarmo existuje. Někteří v tom vidí útok na svojí svobodu a někteří se ohrazují proti tomu, aby nějaký hadrář o nich tvrdil, že jsou hříšníci, pardon, bezdomovci. Křesťan není o nic lepší než kdokoliv jiný. Jen dostává zadarmo polívku a má přímo za povinnost se o to podělit. Ovšem většina lidí dneska nerada slyší, že jsou stejně odporní a hnusní jako ten křesťan, obzvlášť když jim to říká z pozice někoho, kdo ví a oni nevědí. A obzvlášť když se u toho tváří tak povýšeně, jako kdyby se právě stal prezidentem.
» 04.04.2011 - 13:43
Daniel S.:
Velmi dobře rozumím tvému postoji ohledně personifikace a ohledně falešných proroků knížepánů a akčních hrdinů. Rozumím velmi dobře co myslíš tím jejich ukazováním na nepřítele a přitom oni sami jsou tím nejhorším nepřítelem.
Skutečně si někdy říkám, že ta personifikace k ničemu není, když si z ní většina vezme jen tu část o milujícím, ale taky trestajícím pánubohu na obláčku, kterého se dá ukecat a který bude sice trestat zloděje, co ti vykrade auto, ale pokud si vezmeš úplatek, tak to shovívavě přehlídne.
Jenže já to prostě jinak neumím. Nemám na to vědecký jazyk, ani jiný způsob, jak lidem vysvětlovat Boží principy, jak jim přiblížit HP. Ani Ježíš to jinak neuměl.
Mohl bych se stát anarchistou a říct, že všechno je v háji a nemá cenu nikomu nic říkat, prtože si z toho vezmou to špatné, tak proč se snažit. Škoda, že nemáme ještě nějakou třetí možnost – tedy lepší metodu než personifikace, jak to lidem vysvětlit.
Ano jednu máme – všechny pořádně a kvalitně naučit ve škole všemu lidskému vědění co nejuniverzálněji a co nejlépe a nejkomplexněji. Ale to stojí peníze, které naše společnost nechce dát, alespoň soudě podle volebních výsledků. Mohu personofikovat a povídat o „Bohu jako o dědečkovi“ a holt riskovat že to blbě pochopí a děkovat prozřetelnosti, že to občas někdo pochopí dobře a že si dá tu práci chtít chápat. A nebo mohu vyučovat, dělat nulté ročníky pro zanedbané děti, dělat pro ně doučování, speciální ročníky, speciální třídy, speciální školy, dát víc učitelů, zmenšit třídy, líp připravovat učitele, mít kvalitnější pomůcky, apod, apod. Ale na to musí být společnost ochotna dát své usílí, alespoň formou peněz. Pak můžeme vysvětlovat HP věcněji a rozumněji a pak ubude těch, co to chápou blběm byť třeba nepřibude těch, co se s tím ztotožňují. Ale ptám se, kdo to dělá? Podle všem měřítek jen ti potomci farizeů (asi se poučili víc než my křesťané)- to Izrael dává na školství nejvíc peněz na světě.
A není náhoda, že právě protestanti stáli kdysi u zrodu moderního školství a dodnes považují vzdělání za velmi důležité. A obejdou se bez oltářů, svíček a dalších propriet. Stačí jim kazatelna a mikrofon.
» 04.04.2011 - 13:59
Daniel S.:
a k myšlení srdcem... Ano máš pravdu, že nemyslíme jen pomocí slov, ale i srdcem, byť je to velmi abstraktní pojem. Rozdíl je v tom, že slovy myslíme bezděčně vždycky a všude. Bezděčněji pak už myslíme pouze pudy ať už jde o pud sebezáchovy, rozmnožovací nebo mateřský.
Myslet srdcem, to chce i vhodné prostředí. Není náhoda, že hodní americký kluci se po pár útocích měnili ve Vietnamu na chladnokrevné bestie. Myšlení srdcem a citem, to se dá utlumit. Stačí trocha kanonády...
A nemusí být ani válka... stačí stres, strach, hektičnost, trocha mobbingu, bosssingu a televizních novin a chudák srdce (snad mohu říct cit a citlivost) sedí hodně hluboko a nedostane se vůbec ke slovu. Na vesnici jsou lidé srdečnější – nestresujou se tolik. Vůbec krásné slovo – srdečný. To je asi od toho přemýšlení srdcem, přemýšlení láskou a přemýšlení citem i možná sentimentem.
A myslím si, že když lidé mají to svoje srdce pohřbené pod hromadou toho stresu a starostí, tak jim čase zakrňuje a když pak už ho neumějí používat i když už stres pominul.
to je také velká věc oněch kostelových rituálů a vůbec kostelového společenství a vůbec křesťanského společenství – zbavuje stresu i strachu. Ať už tím sociálním systémem nebo přítelstvím, společenstvím a ujišťováním o tom, že Bůh je blízko. Tímto také odpovídám na začátek celého dialogu, k čemu že jsou ty náboženské rituály a že jsou navýsost praktické – jen člvoěk zbavený stresu a strachu, jen člověk nepronásledovaný a uklidněný jen člověk svobodný a smířený může používat svoje srdce a přemýšlet nejen kde by co urval, ale že by mohl trochu rozdávat úsměvy a udělat něco pro souseda jen tak zadarmo. Akorát se to ne vždycky podaří. Někdy se takový člověk zakope do rituálů a srdce používat stejně nezačne... možná proto, že stres trval moc dlouho, možná proto, že to chce hodně času, aby se mu to srdce zregenerovalo. Já osobně nějak neumím vidět žádného člověka jako bytost patologicky špatnou abych řekl, že je prostě zlý od nátury. Spíš v něm hledám ty důvody, proč to srdce trpí a když trpělo dlouho, chápu že i regenerace bude dlouhá.
Ostatně Bůh sám říká, že zé věci s člověkem jdou do třetího pokolení, kdežto dobré s člověkem jdou mnohem dál. Proto chci mít pochopení pro křesťany, kteří jsou přezíraví, někdy farizejští a hloupí a chci, aby měli dost času na regeneraci jejich srdce a budu rád, když jejich vnuci budou umět tím srdcem myslet. Víc chcít nemůžu.
Ale chci mít taky pochpení pro nekřesťany, jednak že jim doba nedává moc prostoru k používání srdcí, taky proto, že nikdo nechce platit jejich náročné vzdělávání se, ne kvůli odbornosti, ale kvůli tomu aby byli lepšími lidmi a také chci mít pochopení, že nemají rádi, když se o nich říká že jsou jen hříšníci zavšivení a smradlaví svými zlými skutky a svojí hloupostí omezeností a náturou. Příliš si uvědomuju, že jsem stejný jako oni. Akorát já vím, kde se dá chodit nezaslouženě a zadarmo pod sprchu.
» 04.04.2011 - 20:07
Siorak:
Ohledně rituálů jsi to okomentoval velmi dobře. Měl jsem na mysli pragmatický přístup nevěřícího. Třeba přijímání hostie (těla božího). Jistěže věřícímu to z hlediska duchovního dává smysl. Nebere to jako jídlo ve smyslu kalorickém, ale jako symbol, duchovní potravu, protože narozdíl od nevěřícího přitom něco prožívá.
» 04.04.2011 - 20:55
Siorak:
K té chudobě. Tohle je podle mého názoru dlouhodobě pojímáno mylně. Pokud ji někdo ctí s brzkým očekáváním konce světa (a spasením), jak to dělají v dnešní době Jehovisté (jsou to vůbec křesťané?), je to obyčejné kupčení s Bohem o spásu.
Podle toho, jak to vidím já (ale přišel prý na to i Sidharta Budha), nejde o chudobu proto, aby se člověk stát chudým a asketický, aby byl asketickým. Jde přece o Hlavní Princip a to je láska. Nejde o to být chudý. Jde o to soucítit s chudobou a umět se rozdělit bez lítosti nad ztrátou majetku nebo postavení. To neumíme. Nevěříme na to, že by k tomu přesvědčení došli všichni a bojíme se. Co pak s námi bude? A co s našimi dětmi? Je to dost pochopitelné. Nicméně, slitovní bychom alespoň občas být měli. A podporovat růst chudoby, abychom sami zbohatli – to opravdu nemusíme. Měli by si to uvědomit hlavně ti hodně bohatí.
» 04.04.2011 - 21:04
Siorak:
K odpouštění. Jistě nejsme nikdo dokonalý. To máš pravdu, budeme vést v sobě ten boj a i když mu můžeme odpustit, vraha musíme zavřít, protože je nebezpečný. Popravit jej ale nemusíme, přesto si to hodně lidí přeje. Ale zamyslel se někdo nad tím, že vrahové jsou produktem této společnosti? Že každý z nás alespoň kouskem toho vraha stvořil? Tohle jistě většina lidí nebude chtít příjmout, ale tak to je.
Nicméně, představa, že každý křesťan musí být vždy vzorem dokonalosti je ve skutečnosti farizejská, to je pravda. V Bibli je zmínka o tom, jak Petr, apoštol apoštolů, Ježíše 3x zapřel. Nevěřil, že to udělá, přesto, že to Ježíš předpověděl. O čem jiném to vypovídá, než že i Ježíš měl pochopení pro lidskou slabost?
» 04.04.2011 - 21:10
Siorak:
Přezíravost a obracení na víru.
Dal jsi výborný příklad. Obracet na víru se dá jen tak, jako to dělal Ježíš. Nestydět se učedníkům umýt nohy. Tohle vede k zamyšlení.
Tlouci něco do hlavy je zbytečné. A pokud si někdo myslí, že ví, ale je mu proti mysli umýt nohy někomu, kdo neví, bez okázalosti, tak jeto jednoduché. Nic neví, i kdyby měl 100x ten pocit.
» 04.04.2011 - 21:20
Siorak:
Říkáš, že není jiná metoda vysvětlování, než personifice není. Já bych o jedné věděl. V románu mého oblíbence Miky Waltariho – Jeho království – je hrdinou římský senátor Minutus (Nejmenší). Ten se nikdy za křesťana nepřihlásil ale choval se tak.
A tohle je cesta. Nečíst někomu Bibli do ohluchnutí, Bible je přece jen prostředek, ne cíl. Je to vlastně taková příručka – něco nevím, podívám se. Podstatný je HP. A nejlepší, co se dá udělat pro prosazení HP je osobní příklad.
» 05.04.2011 - 06:35
Daniel S.:
K chudobě:
Tady (ačkoliv jsem normálně spíš socialista) budu trochu kapitalistou. Protože už od pradávna přišli kritici budhismu i toho utopického křesťanství s tím, že jejich dobrovolná chudoba je spíš neznalost než ctnost.
První křesťané se chovali tak, že všechno co měli, to rozdali chudým. Lítost s chudými měla zcela a úplně navrch. Ale jednou prostě došli na konec. Chudých nijak neubylo, jen byli víc najezení a už nebyli další křesťané, kteří by mohli něco rozdat. V té chvíli zvítězil pragmatismus, který koupil pole, krávy, manufaktury, domy, lesy, mlýny a podobně. Okamžitý výnos už samozřejmě představoval jen zlomek hodnoty toho majetku (mnohem menší zlomek než dnes) ale představoval výnos trvalý. Takhle vznikl z antiky středověk.
A přes všechny utopické vize křesťanství i budhismu, ale třeba také Tolstého se nakonec prosadil spíše přístup pragmaticky čapkovský, že pomoc bližnímu mu má především posloužit, aby si dál uměl pomoci sám. Proto církve vždy podporovaly nejen chudobince, ale i stipendia. Dávaly nejen najíst, ale vzdělávaly. Ovšem to znamenalo odmítnout vize brzkého armagedonu a počítat s tím, že to tady na zemi budeme muset ještě nějaký ten rok vydržet a prozatím stavět alespoň odlesk toho království nebeského tady na zemi. Možná to není to správné křesťanské spoléhání na Boha, ale je to životaschopnější z lidského hlediska.
» 05.04.2011 - 06:47
Daniel S.:
Osobní příklad:
Vždycky se trochu usmívám, když toto uslyším a vzpomenu si na slova mého dobrého kamaráda, který říkával, že největší Boží zázrak na celém světě je to, že se někdo stane křesťanem poté co viděl osobní příklad nějakého jiného křesťana, který je hříšný, hloupý, namyšlený, přezíravý, není plný lásky, má svoje mouchy, má svoje hříchy i třinácté komnaty a toto „semeniště neřestí“ je příkladem nějakému nevěrci.
My křesťané se málo chováme jako křesťané. Jistě, máme popsaný ideál, ale nedosahujeme ho ani vzdáleně. To, že můžeme vypadat více bez hříchu nebo více čistí, to je jen tím, že opravdu „chodíme pod sprchu“. Být „očištěn od hříchu“, tedy mít odpuštěno, to je velká věc. A sotva k tomu dojde, už vršíme nové hříchy a hříšky, protože jinak by církev přišla o práci a už by jí nebylo zapotřebí.
Souhlasím, že pro prosazení HP i pro zvěstování evangelia i pro propagaci křesťanství ej nejlepší osobní příklad, ale rovnou dodávám, že je to mizerný osobní příklad. Nedokonalý, slabý, nevydrží dlouho, moc toho nesnese, neodpouští, má málo pokory i málo rozumu. Je to především příkad farizejský a vůbec toho všeho ošklivého v nás. Jen málo z toho osobního příkladu za něco stojí.
A pokud člověk není schopen pochopit personifikované učení, není schopen pochopit ani vědečteni pojatou myšlenku, proč by měl být schopen vzít si z toho mizerného osobního příkladu právě to správné poučení pro život?
Nikdo není tak pod drobnohledem jako křesťan a nikdo není víc kritizován než křesťan a jeho církev. Ale nevidím, že by vedle té oprávněné kritiky bylo také orpváněné ocenění alepsoň těch detailů. Málokdy slyším, že křesťané jsou sice farizejští, povýšení, bytostně sebejistí svou pravdou, ale jejich pomoc chudým a důchodcům, jejich sounáležitost, jejich společenství, jejich odpouštění a vůbec jejich HP jsou tak hezké věci, že chci být také takový.
opět platí, že bez vzdělání a hromady práce to nepůde. Nejlepší by totiž bylo dávat trvale osobní příklad, děti učit personifikací a pak časem, až se přivzdělají, přejít na zajímavější formy výkladu.
» 05.04.2011 - 13:49
Daniel S.:
Víš Sio, jedna z největší bolesti křesťanů je v tom, že si málokdy uvědomují rozdíl mezi tím být čistý a být očištěný. Naoko je to stejné. Ale je rozdíl mezi tím nikdy nezhřešit a hřešit, ale bylo mi odpuštěno. Křesťané se v jednom kuse potýkají s tím novým pocitem čistoty. A velmi snadno zapomínají na dobu, kdy čistí vůbec nebyli, kdy byli prolezlí všemi možnými lidskými hnusy. A zapomínají, že to není jejich zásluha, že jim bylo odpuštěno.
Místo toho vidí tu svítivou bělobu sebe sama a hned si začnou připadat lepší než ve skutečnosti jsou. Ostatně šaty dělají člověka. Rychle pak zapomínají na pokoru a ještě rychleji zapomínají na ostatní a myslí si, že sami už nejsou na stejné lodi.
Je to opět lidsky marný boj, který se nedá vyhrát. Vždycky budou křesťané, kteří si na svém čistém já budou tak zakládat, že zapomenou, že jsou zase zaprasení až po uši. A protože už nebudou umět vstoupit pod onu sprchu s pokorou, začnou si namlouvat, že jejich černá, hnědá a smradlavá je ve skutečnosti ideál člověka.
Ale opět doufám, že je to boj, který se nedá úplně prohrát a vždycky tady budou i takoví, co si tu pokoru uvědomují a i přes pravidelné sprchování si nezačnou myslet, že teď jsou páni a na lůzu mohou koukat zvrchu.
» 05.04.2011 - 20:43
Siorak:
Dane, vůbec tu nejde o nějakou ideální čistotu. Ani snad o to, aby se křesťan rozdal natolik, že se stane sám potřebným.
Ovšem máme tu i křesťany movité, dokonce velmi movité, ne? Stejně tak se to dá říci o církvích, obzvláště těch největších. A tady už něco nehraje, není liž pravda? Pokud se třeba církev soudí o vice než 250 mld, které jí budou muset zaplatit všichni, je s námi, nebo proti nám? Na co vlastně potřebuje tolik peněz? Bez peněz se křesťanství šířit, ba ani udržet nedá? No do háje s tím, co to potom je za víra, která odsuzuje materialismus, ale ve svých skutcích je materialistická nadmíru?
» 06.04.2011 - 06:49
Daniel S.:
To je samozřejmě další problém... Nicméně pokud jako křesťan nechci nikomu jeho konverzi na víru vnutit a nechci nikomu nutit můj pohled na dávání, tak se musím smířit s tím, že jiný to uvidí jinak. I bohatý křesťan může vidět svou ochotu k solidaritě na úplně jiných procentech než já. Ať už jde o Billa Gatese, který dobrovolně rozdal tolik peněz, až spadl ve Forbesu dolů i když příjmy měl největší nebo o Frantu Vomáčku z Horní Dolní, který loni nedal chudým ani korunu i když slušně prosperoval. Ostatně nejem kvalifikovaný k tou rozhodnout, kolik peněz může kdo dávat. ale vím, že když jsem naopak peníze potřeboval, vždycky se nějaký ochotný dárce našel. A když jsem sám neměl peníze na dávání, alespoň jsem dával prací. Ovšem zda to bylo hodně nebo málo, to neposoudím. Stejně tak si netroufám na hodnocení toho, zda se vypořádáním církevního majetku dává hodně nebo málo. Jisté je, že před šedesáti lety udělal stát s církvemi dohodu, že je vezme pod svá křídla. Vezme si církevní majetek a za to bude udržovat kostely a platit faráře.
Církve mu to tenkrát po dlouhém váhání podepsaly.
Před dvaceti lety řekl ten stejný stát i když s jinou vládou, že se mu to takhle nelíbí, že se nechce starat o církve, že raději vrátí církevní majetek. A církve to opět po dlouhém váhání podepsaly. No a pak se ten majetek sečetl. Světe div se, padesát let na tom stát vydělával i dneska na tom stát vydělává. Majetku je tolik, že jeho výnos třikrát převyšuje současnou částku kterou stát platí církvím. A v korunách dělá ten majetek přes sto miliard... Co teď?
Církve se o ten majetek nesoudí, jen čekají, co a jak vláda vymyslí a jak to tedy vypořádá. Nemluvě o tom, že mnoho majetku se už vypořádat nedá, aby nevznikly další majetkové křivdy.
Osobně nejsem pro, aby se církvím vyplatilo 250 MLD. Jednak s tím neumějí pracovat a jednak jim to moc nepomůže. Nejraději bych byl, aby to zůstalo při starém. Stát si nechá majetek a bude se starat o ty faráře. Stejně křesťanů ubývá, tak to bude stát i míň a míň peněz. Ale pokud společnost zastupovaná státem chce být sekulární a církve mít od rozpočtu oddělené, musí něco vymyslet.
Já osobně bych to udělal asi takto... církve se za posledních padesát let dost zmenšily a lidí se k nim hlásí čím dál míň. Stanovil bych řekněme kvótu na jednoho člena církve a to tak, aby každých řekněme 500 ledí mělo jednoho faráře. A dal bych jim tolik majetku, aby jeho výnos faráře z 80ti % uživil. A tečka.
» 06.04.2011 - 16:39
Siorak:
Dane, tvůj návrh zní rozumně. Klidně bych na 500 věřících platil i celého faráře ze státního, vždyť platíme různé šašky daleko víc.
Jinak, prý to řekl Ježíš, ale nejspíše jsem to v Bibli přehlédl. Ovšem souhlasím s tím.
„Velikost daru není dána tím, jak cenný je sám dar, ale tím, co potom dárci zůstane.“ Dobré, ne?
» 07.04.2011 - 07:10
Daniel S.:
On Ježíš se o darech vyjadřoval docela často... i epištoly jsou toho plné... Jen namátkou:
- Ochotného dárce miluje Bůh
- Pravím vám, největší dar dala tato chudá vdova, protože ona dala ze svého nedostatku, kdežto ostatní ze svého přebytku.
- Jakou měrou měříte, tekovou bude naměřeno vám
- Pouštějte svůj chléb po vodě a až přijde čas, vrátí se vám. Prostě historie je sviňa a i když máme pocit že člověk dělá dějiny, tak je to spíš naopak – dějiny dělají člověka. Někdy mám pocit, že naše nejhoší čeká vlastnost je to, že si z jakéhokoliv příkladu vezme vždycky to nejhorší. Za první republiky jsme byli francouzi až to bolelo, za nacistů jsme byli nacisti až hanba, víc kolaborantů snad nikde neměli a povstali jsme si pět dní před koncem války, za komunistů jsme si z toho původního ideálu vzali jen ty procesy, kompletní znárodnění a primitivní rétoriku, no a z amerického kapitalismu si bereme zase jen tu honbu za ziskem bez soucitu a bez duše.
Naštěstí, možná navzdory dějinám máme i svoje velikány, kteří sice nejsou oslavováni na náměstích, ale zbylo toho po nich docela dost. Komenský – exulant. Dobrovský – domácí učitel. A schválně, kdo to byl Jan Svatopluk Presl? hádám že dobrá půlka čtenářů to jméno nikdy neslyšela. Albert Pražák, Josef Pekař, Karel Čapek a spousta malých vesnických hrdinů o kterých nikdo neví, ale kteří nám zachraňují vlast.
Předchozí: Předsevzetí | Následující: Položka

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.