Opačníci – prodej Valchy

VI.
Arnošt mě pro zlepšení nálady nejdříve prohlásil za nového člena společenství opačníků a požádal všechny o schválení mé přezdívky Žába. To se mu povedlo, protože všechny to pobavilo a musel jsem přijmout nemálo gratulací. Když se hluk konečně utichl, Jeroným všechny seznámil s naší finanční situací, načež se pustil do odpovídání na nesčetné dotazy, kterým byl společný údiv a nevíra, jak se to mohlo stát. Až pozdě k večeru se všichni smířili s tím, jak se věci mají a ozývaly se hlasy, že tady opačnictví končí. Potřebujeme účetního, pokud máme mít nějaké peníze.
Poraženeckou náladu spravil až Medvěd svým návrhem na prodej Valchy za 65 miliónů MJ. Nikdo, včetně mě, nemohl uvěřit, že za tu cenu někdo Valchu koupí. A tak byl návrh jednoznačně schválen. Vzhledem k inflaci jsem navrhl nalézt nějakou starší nemovitost a opět do ní investovat, ať se nám naše práce aspoň částečně vrátí zpátky. Nějaké bydlení jsme stejně potřebovali. Medvěd byl prověřen prodejem Valchy. Odjel na týden do Prahy, aby vše vyřídil. Chtěl jsem jet s ním, ale odmítl mou pomoc s tím, že kupec je tichým společníkem nějaké firmy a chce zůstat v naprosté anonymitě. Mělo mi to být hned podezřelé. Po týdnu se Medvěd nevrátil a na účtu se neobjevil ano megáč. Zato se ohlásil zastupce hotelového řežtězce Heliot, že se máme podle smlouvy s panem Zmoženým (tak se jmenoval Arnošt) do týdne vystěhovat a ukázal nám smlouvu doloženou naší plnou mocí pro toho parchanta Arnošta, na které měl podpis každý z nás. Nikdo si nevšiml, že se podařilo Arnoštovi na smlouvu propašovat jiné číslo účtu. Jak jsme zjistili, na Seychelách. Došlo nám, že patří Arnoštovi a také nám došlo, kde se nachází. Nezbývalo nám, než kapitulovat a Valchu opustit, zástupce Heliotu nám hrozil soudem. S panem Bankéřem (už jsem mu směl vykat) jsme se dohodli, že to tak nenecháme.