Kousky duše člověčí – temné

Kapka:
Závoj sivý, černočerná závrať, stíny co vtáhnou Tě do hlubiny..ach ano, někdy to tak bývá.

maranika:
ja melancholiu nevnimam ako temny kusok ...
Ale az ma striasa ako presne si vystihla slovami vsetky tie pocity.
podarila sa.

6thSun:
Když jsem nakousnul jadřinec Tvé básně, všechno do sebe SuperTipově zapadlo!

maranika:
ja melancholiu nevnimam ako temny kusok ...
Ale az ma striasa ako presne si vystihla slovami vsetky tie pocity.
podarila sa.

toužím.jít.dál:
Básnička má sílu a jak je mi blízká ... krásné vyjádření ... posílám pohlazení.

vapiti:
každý máme tu svou ... jen štěstí, že většině z nás se ty návraty z druhé strany /té temné/ daří ...

Konec konců:
Máš dobré nápady, pocity, myšlenky... znovu jsi pro mne inspirací... tentokrát si to ale nechám nejspíš pro sebe, pač by to potem mohlo vypadat, že jen opisu a beru návrhy druhých... to já nechcu. ST! za dílko, jsou to citlivá témata a myslím, že všechna k sobě tak nějak patří... neb melancholie je citlivost, bolest a zoufalství může někdy značit její následky.

Aťan:
S tebou je dneska ale legrace... ST (ve čtyři za barákem, postavíme si sněhuláka)

Siorak:
Optimismem to moc nehýří, ale ty stavy duše to dost dobře vystihuje

Jana M.:
I když smutné, je to radost číst.(Roboti píšou STB – fuj.)

Mario de Janiero:
Brilantně vystiženo, ST!.. a pryč od toho...

Agniezka:
to je tak hezky napsané Mbonitko...opravdu jsi to vystihla...

jita.1965:
Bezmoc bolavá když s duší si pohravá ...

WAYWARD:
...pěkněs´ slůvka seřadila,má duše se vyřádila

Bíša:
Melancholie mne objímá
smutek mi padá do klína
po radosti ani vidina...

Bíša:
Melancholie mne objímá
smutek mi padá do klína
po radosti ani vidina...

atty:
dobře zachycené...

Veselý Drak:
Mbonitko – i Ty kvítko! Ty mi dáváš!!! ke všednodni je samozřejmé smutkování, teplo na honyvzdálené .., však
uleví se modropsaním – když sdíloslovem můžeme srdceprázdnit od smutkovjemů všelijakovšeličích...a psánoposlem k uvidění dát k počtuláskám člověčím...

Veselý Drak:
Mbonitko – i Ty kvítko! Ty mi dáváš!!! ke všednodni je samozřejmé smutkování, teplo na honyvzdálené .., však
uleví se modropsaním – když sdíloslovem můžeme srdceprázdnit od smutkovjemů všelijakovšeličích...a psánoposlem k uvidění dát k počtuláskám člověčím...

Psavec:
Další perlička.

střelkyně1:
Ach jo...neuvěřitelně věruhodná...pomóc začínám mít depku...ještě,že u nás svítí to sluníčko!:o))
PS:Krásně napsaná

střelkyně1:
Ach jo...neuvěřitelně věruhodná...pomóc začínám mít depku...ještě,že u nás svítí to sluníčko!:o))
PS:Krásně napsaná

Chancer:
Zírám, jaký umíš mít na člověka-konzumenta poezie vliv..skoro jako hudba

shakespeares:
to jsi až neuvěřitelně vystihla...

Tygropes:
Výborně popsáno, skvěle vystiženo, ST.

jedam:
jak povědomé...

blue:
kdyby jen mozek byl rozmačkán... kdyby jen ten

drsnosrstej kokršpaněl:
to je opravdu ono... fakticky válíš

Agniezka:
A Já Tě za ruku chytím a vyvedu...a svíci zapálím, tu, která hoří věčně...

hašlerka:
Byl jeden převoník. V kraji, kde není mostů,
převážel pocestné na nedostupný břeh.
Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,
když ruce ponořím do proudu ve veslech.
Co o něm věděli ti, co se nevraceli!
Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!
Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.
Jen to, že musili přijít a odplynout. Úchvatný dech beroucí text, plný bolesti...ST!!

hašlerka:
Byl jeden převoník. V kraji, kde není mostů,
převážel pocestné na nedostupný břeh.
Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,
když ruce ponořím do proudu ve veslech.
Co o něm věděli ti, co se nevraceli!
Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!
Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.
Jen to, že musili přijít a odplynout. Úchvatný dech beroucí text, plný bolesti...ST!!