Opačníci – závěr

„Není co řešit,“ prohlásil se záhadným úsměvěm Jeroným. „Snad mi odpustíte tu transakci, kterou jsem provedl bez vašeho vědomí při své poslední návštěvě Prahy. Ale nemohl jsem odolat nádherné opačnosti celé situace, jak za chvíli uvidíte.“
Tazavě jsme na něj pohlédli. „Asi mu to nedošlo,“ napadlo mě a nahlas jsem pronesl: „Jsme v háji, pane Bankéři.“
„Neskuhrej, Žábo,“ opáčil svým typicky okouzlujícím způsobem Jeroným. „Stěhujeme se do Hostýnských vrchů, koupil jsem tam hotel Troják – bazén, minigolf, kuželky, restarace a velmi solidní ubytování. Napadlo mě hned několik opačnických činností, co se tam dají dělat. Například v zimě chodit na lyžích do kopce pěšky a dolů jezdit na vleku – trošku ho upravíme a půjde to. Pracuji na projektu visutých kuželek, ale to se nechte překvapit. Ještě plánuji hokej pod ledem. Prostě nekonečné možnosti,“ prohlásil Jeroným nadšeně a rozhlédl se kolem. Všichni se zamlkle dívali do země.
„Už nemáme za co pane bankéři,“ řekl jsem tiše.
„Jo? A co těch sedmdesát miliónů, co máme na kontě?“
Jídelna oživla. Je možné, že máme tolik peněz?
„Chytil jsi Medvěda?“
„Ne, něco lepšího. Věděl jsem, jak na tom jsme už před měsícem. A půjčil jsem se sedmdesát miliónů od Saši Starceva. Zastavil jsem Valchu. Dohoda zněla na tři týdny, jinak je Valcha jejich. A to platí od včerejška. Prostě jsem mu kamarádsky pomohl na Valše vyprat sedmdesát melounů. Smlouva, kterou udělal Medvěd je neplatná, protože Valcha byla vázána zástavním právem. A z Medvěda už ruská „firma“ vedená Starcevem ty penízky vytluče do posledního megáče. Na Trojáku je vše připraveno, zítra se stěhujeme.“
Pochopil jsem – je to opačně. Nenapálil Medvěd nás, ale my Medvěda.