Koncert pro dvě violoncella

Sevři mě mezi stehny.
Rozezním se
celým svým klenutím.
Tremollo.

Já sevřu tebe.
Po šíji pohladím
tvé struny napjaté
konečky prstů.
Lento.

Suita od Poppera zní.
Dvě mistrovská violoncella v souznění.
Tónů.
Zvratů.
Lomů crescenda i decrescenda.
Pasáží nehratelných dvojhmatů.

Rezonance, souzvuky
sóla pro dva nástroje.
Bez doprovodu.
Melodie neskutečná.
Tečna.
co dotýká se těla
v bodě srdce.

Finale.
Alegorie dvou židlí,
dvou těl,
dvou violoncell co hrála.
Lehce.
Třeba Offenbacha
k odpolední kávě.