Desatero očima agnostika V.

Daniel S.:
Je v něm ještě víc... nejen humanita, ale především přerušení řetězce pomsty a nové pomsty. toto přikázání má v bibli později o dost širší výklad z nějž vyplývá, že má především chránit před krevní mstou. Vražda za vraždu a tak dále. Zabil jsi mi strejdu, zabiju ti syna... Kdyby toto přikázání brali vážně kupříkladu na Balkáně, mohli se vyhnout hnusné občanské válce.
My dnes už vnímáme víc tu humanitu, ale v době vzniku to byl obrovský pokrok, který umožnil, aby z několika rozptýlených nomádských kmenů, které si navzájem nadělaly spoustu naschválů, mohl vzniknout stát.

krizekkk:
Jsou jistě dané zákonitosti morálky, řekněme. Desatero je základní kámen, na kterém se dá stále a neustále budovat do výšky. st

Siorak:
Úmyslně jsem se této otázce vyhnul, protože desatero je plodem Starého Zákona, kde je také prosazován zákon „Oko za oko, zub za zub“. Tohle podle mě definitivně a dostatečně explicitně ruší až křesťanství, tedy Nový Zákon. Faktem je, že pravidlo „Nezabiješ!“ jako jedno z desatera jistě stojí výš, než ono „Oko za oko“, takže přesahuje i na vendety všeho druhu, které jsou jen zvláštním případem množiny bojů v rámci státu. Takže souhlasím. Ale asi ne nadarmo mělo právě křesťanství potřebu zdůraznit konec platnosti onoho „Oko za oko“ a zavést nové o nastavování druhé tváře.

Zasr. romantik:
Nezabiju, ale někdy mám cukání!

Daniel S.:
Jo, oko za oko... zase když už se nemá zabíjet, soudy ještě neexistují a postupně to vzniká, nějaké tresty být musí... Ale desatero je výš než oko za oko... desatero mělo svoje kamenné desky, desatero mělo zlatou truhlu, desatero bylo onou smlouvou mezi člověkem a Bohem. To další jsou zákony sice důležité, ale nižší.
Ale máš pravdu Sio, že křesťanství tyto zákony ještě více zmírnilo... Zdá se, že přikázáním nezabiješ to nebylo vyjádřeno dost jasně, tak se muselo říct o nastavení druhé tváře. A bylo to tak převratné, že z toho byla Nová smlouva

Misantrop:
Rád bych jen připojil smutné misantropické konstatování po cimrmanovsku, že „přikázání jsou hezká věc, ale jsou (pro většinu lidí) i důležitější věci“. A tak sice máme přikázání, ale že by se nějak zvlášť dodržovaly, se říct nedá. Přitom Starý zákon se hodně snaží, aby ukázal, že se musí dodržovat celé desatero a nejen něco. Takže „nezabiješ“ se celkem dodržuje, „nepokradeš“ už méně a „nesesmilníš“ celkem vůbec. O těch další o závisti, křivém obvinění, rodičích a bohu ani nemluvím...

dead-head:
No, Daniel má pravdu, chtělo by to širší výklad. Já ještě něco doplním.
Třeba při prvním přinesení desek s desaterem následoval masakr těch,co „nebyli“ s Hospodinem a bylo jim to počítáno jako prohřešek? Ne. Což do humanistického výkladu nesedí. A v podobném duchu likvidace těch, co nebyli s nimi, se neslo i osídlování a fungování Izraele.
Navíc z nějakého důvodu byla poprava člověka, který by narušoval chod uctívaní boha (porušoval desatero), legální a podporovaná (třeba Ex 22,17-18).
Takže spíše to desatero mluví k jednotlivci, ale z nějakého důvodu:
- společnost může provádět popravy vlastních (zvláštní výjimka je pojídání vlastních dětí při hladomoru),
- společnost (jednotlivci) můžou válčit (zabíjet nepřátelé).

Daniel S.:
Když už to takhle rozebíráme, rád bych řekl to, co pořád opakuji a tím je problém řeči... Stará hebrejština stejně jako všechny okolní řeči je velmi chudá na abstraktní pojmy, zpravidla je vyjadřuje určitým opisem nebo vlastností, ale nikdy samostatným slovem. Proto pojem „nezabiješ“ můžeme chápat jako „nezavraždíš“, ale i jako skutečné „nezabiješ“. A o společenských problémech takového zákona snad nemusíme diskutovat... Ostatně i dnešní ČR uznává hodnotu života jako nejvyšší, trest smrti neexistuje, ale to nám nikterak nebrání posílat vojáky do různých částí světa s ostrými náboji, které tam budou používat. A že by zrovna tam stříleli jen v sebeobraně, to je dost eufemismus.
Právní řády už od počátku zřízení znají problém, kdy se dva zákony navzájem popírají a už od počátku mají zákony rozdělené na nižší a vyšší. Přesto se nikdy tento rozpor nedá úplně odstranit, protože i tento nejvyší zákon platí jen do chvíle, kdy je životem ohrožen jiný život a ochránit život znamená jiný život vzít. Z hlediska starověké orientální morálky, kterou můžeme nejsnáze vidět na dnešním středním východě (i když dnes už je i tam odlišná chybí univerzalismus. Tedy pokud jako národ kamsi jdu a někdo mi překáží, tak ho zlikviduju, prtože jinak by on zlikvidoval mě. Tato tendence slábne až s pojetím společnosti jako státu, který nastoluje a vynucuje určitá pravidla a dbá na jejich dodržování, což se na blízkém východě objevuje teprve o staletí později, než je soupis desatera.