V čase na cestě

Pořád ještě učím se.
Učíš se…taky
mě znát.
Pročítat, zraňovat.
Omývat smíchem i vodou.
Od chodidel k šíji.
S pohledem upřeným
do mých minulostí.
Předmostí něhy v modrém
je zrcadlem,
kde svlékám i oblékám
svůj šat.
Mám chuť tě upatlat hlínou.
Hned.
Všude.
Moc.
Celou noc pak šeptat
jsem tvůj déšť šumící.
Bdít.
Vyloudit k snídani
palačinky s banánem a čokoládou.
Z mouky třínulky.

Jsem kalamita.
Vím.
Zaplavím každý kout
svou plachostí…
i marným bojem s hlasy múz.
Hudbou i květinami.
Přísností svých morálních obručí.
Područí je mi cizí.
Proč ?
Pták nelétá v kleci.

Věci bývají i jiné
než jsou…krásné, zvou.
Podej mi ruku
Jdeme hledat dál…kameny do základů.