Bezčasí

Vykouknu z hodin a řeknu:
„Čas odešel za tebou
na zápraží bezčasí,
kde uplácí tě
francouzskými polibky mých úst.“
Puntíky omalovaná
všude
i v zákoutích,
opřená na předloktích
nahlížím do oken.
Den plnej slunce rýsuje se
do přímek ovoněných střemchou.
Sáhni po zázraku.
Neváhej.
Otrhej mi z ramen květy jabloní
a nech je stéci jak vodu.
Čím ?
Údolím mezi ňadry.
Kam ?
Tam…do míst bezčasí,
kde jsme jen my.