Zmatená

Zašívám jehlou rozervanou duši
každý steh bolí, až mám slzy v očích.
Sama se v sobě už nějak nevyznám
nevím co pravda je a co pouhý klam.

Skládám tě z kousků,psaných mezi řádky,
prohlížím fotky a vracím se zas zpátky
do našich začátků, do prvních dnů,
kdy jsi mě sliboval splnění snů.

Touláme se spolu ve světě fantazie,
ty chvíle kouzelné nikdo nerozbije.
Toužíme, blázníme, spřádáme plány,
jsme láskou spojeni, odstraňte brány.