Poslední ráno

Ráno mám polštář mokrý, plný slzí,
a věř mi lásko, hrozně mě to mrzí,
Pomalu ztrácí se tvá touha veliká
do řádků deníčku se schovat utíká.

Víme to oba, že všechno krásné „bylo“
není to zloba, co nás rozdělilo,
překážek mnoho a nemáme už sílu,
z oblázků kameny jsou zabořené v jílu.

Vždyť řeka vášní už do moře se vlévá,
v soli se rozpouští, vlna ji ukolébá.
Ze srdce vytéká poslední pramínek
řeka jej odnáší do našich vzpomínek.