Smutek

Halím se do černého šátku smutku,
korálky slzí utíkají po prachu.
Chtěla jsem jen laskavého štěstí hrudku.
zbylo z něj zrníčko zaryté do strachu.

Ze starých stromů opadává loňské listí,
obloha kreslí obraz pekelný,
ďábelský pán si váhy hříchu čistí,
vymetá kouty začouzené kotelny.

Strachem tu ztrácím poslední síly,
odpusť mi Bože, malý byl ten hřích,
ze srdce svého jsem odkrojila díly,
chtěla jsem radost, štěstí, smích
a teď se ztrácím v černých závějích.