Léta manželství

Ve vlasech vidím svit stříbrných nitek,
na rukou jizvy máš ze starých bitek.
Více než třicet let sdílím Tvé lože,
jsi jen můj hrdina, usínáš zmožen.

Není to život jak příběh pohádkový,
bouřky se přihnaly, byly také spory,
Tvůj klid vše vyčistil, zůstala náklonnost,
někdy jsem protivná, často mám taky zlost.

Nikdy se nehádáš, odcházíš z bojiště,
potichu opouštíš hlasité jeviště.
Čas nám vzduch pročistí, vracíš se v náladě,
jsi jako sluníčko, vineš se jak hádě.

Roky jsou jak voda, plynoucí v řece,
někdy se zakalí, jindy zaleskne se.
Dneska už jistě vím, s jiným plavat nechci,
stále tě miluji, jsme jak dva propletenci.

Společná léta nás navždycky spojila,
však jsem se můj milý taky moc snažila!