Jarní láska

Na louce jarní mlha bílá
sukně z tylu ráno rozprostírá.
Čechrám trávu nohou bosou,
nechávám se chladit rosou.

Až rosu nebe vytáhne vzhůru,
do mraků zabalí její kapky,
půjdeme spolu na krátkou túru,
protáhneme si zmožené tlapky.

Do trávy ulehnem, už bude suchá,
kukačka v lese nám sto roků kuká,
svá těla ladíme na notu milou,
Tvá ústa hledají krajinu zjihlou.

S přírodou spojeni umíme snít,
přání si plníme, tak to má být,
stopy tvých vyznání zdobí mou kůži,
cestou jsi natrhal pár planých růží.