Pohádkové ráno

Máš jednu velkou zásluhu,
básničky měníš na duhu,
touhou se stává čekání,
Tebe si schovám do dlaní.

Tvá ústa kvetou radostí,
v srdci se láska rozhostí,
šeptej mi Tvoje rýmy tiše,
letím do pohádkové říše.

Tam nejsme nikdy každý sám,
jen vedle Tebe usínám,
ráno Tvé oči do mých hledí,
snad naše děti ty Tvé zdědí.

Polibkem pečetíme ráno,
odlétá s nocí hvězdný závoj,
dnes, včera, jako předloni
Tvá slova den mi provoní.