Smutné dny...
... asi jen tak ....
» autorka: nejsembásník |
Všechny jsou stejné,
jeden jak druhý,
dny se mi vlečou,
schází jim duhy.
Jsou jako klony,
ráno a večer,
slyšet jsou zvony,
jeden by brečel.
Vrátíš se domů,
den bude jiný,
zeleným stromům
zmizí i stíny.
Den ránem jasní,
zavoní touhou,
budíš mě básní,
/to Múzy mohou …/
jeden jak druhý,
dny se mi vlečou,
schází jim duhy.
Jsou jako klony,
ráno a večer,
slyšet jsou zvony,
jeden by brečel.
Vrátíš se domů,
den bude jiný,
zeleným stromům
zmizí i stíny.
Den ránem jasní,
zavoní touhou,
budíš mě básní,
/to Múzy mohou …/
» 01.06.2009
» komentářů: 11
» 01.06.2009 - 12:37
Květka Š.:
Múzy mohou všechno...
Múzy mohou všechno...
» 01.06.2009 - 12:51
labuť:
Jak lehoučké pohlazení...
Jak lehoučké pohlazení...
» 01.06.2009 - 13:55
Kars:
Mě buděj sojky a straky, to asi nejsou můzy, co?
Ale básnička zezoučká
Mě buděj sojky a straky, to asi nejsou můzy, co?
Ale básnička zezoučká
» 01.06.2009 - 14:36
Tanzania:
Myšlenková...ST
Myšlenková...ST
» 01.06.2009 - 14:55
Skalsky Pavel:
Dobrá. Pravdivá
Dobrá. Pravdivá
» 01.06.2009 - 15:34
Psavec:
Múzy jsou fajn.
Múzy jsou fajn.
» 01.06.2009 - 15:50
Kubino:
Skrývá to mnohem hlubší smysl, než se na první přečtení zdá, moc se ti povedla!
Skrývá to mnohem hlubší smysl, než se na první přečtení zdá, moc se ti povedla!
» 01.06.2009 - 18:43
Mbonita:
ťuky ťuk...
daruj mi úsměv
já tě za to odměním
tím svým..růží co
ze rtů Múzy padá
k nohám básníka..
ST
ťuky ťuk...
daruj mi úsměv
já tě za to odměním
tím svým..růží co
ze rtů Múzy padá
k nohám básníka..
ST
» 01.06.2009 - 20:03
Konec konců:
Hezké, pro mne smuténkové...
Hezké, pro mne smuténkové...
» 02.06.2009 - 13:32
Zasr. romantik:
Romanticky smutná, ale s malinkou nadějí. Tak to mám rád.
Romanticky smutná, ale s malinkou nadějí. Tak to mám rád.
» 05.06.2009 - 17:47
toužím.jít.dál:
...jsou jako klony, ráno a večer, jeden by brečel...tak to mi mluví z duše ... ale k Tobě určitě opět láska, touha a vášeň kluše ...
...jsou jako klony, ráno a večer, jeden by brečel...tak to mi mluví z duše ... ale k Tobě určitě opět láska, touha a vášeň kluše ...
Předchozí: Vzpomínka na Pomerančové pobřeží | Následující: Ve snách