Láska

Láska nemívá nohy z rozumu,
základy lásky nejsou z betonu,
klouže se tiše po tenkém ledě,
někdy je na tom s důvěrou bledě.

Houpe se na sítích z pavučin,
neumí potrestat za přečin,
našlapuje na ostré střípky,
svazuje dva do jedné nitky.

Láska je jemná, zranitelná,
místy je barevná a někdy černá,
okamžikem, kdy mýty boří,
nabírá sílu mořských bouří.

Umí být silná, skály lámat,
příčinou svárů, někdy dramat,
pomáhá srdci bolest přežít,
štěstí ti bude navždy střežit.

Na marnou lásku se umírá,
když duše si bránu zavírá,
může i tisíc roků v srdci spát,
ze sna se vzbudí, slyší-li mám Tě rád…