Na konci cesty

Pod Tvými doteky hořely ledy,
Tvé něžné pohledy drobily skály,
v průzračnou vodu se měnily jedy,
padaly stromy, co staletí stály.

Rozkvetl kámen na vrcholku hory,
v písničku měnil si pohřební chór,
do cíle dopravils zlámané vory,
uměl si vyléčit smrtelný mor.

Požádat o pomoc sám se teď bojíš,
straníš se lidí, snad vzdáváš svůj boj,
neznámou mastí své rány si hojíš,
nechceš už vědět, kam letí Tvůj roj.

Odmítáš ruku, co chránit Tě chtěla,
do chrámu svatých chceš odejít rád,
naposled pohladit ještě jsem směla
Tvé skráně šedivé, už šťastný jsi snad…