Rozchod...
... někdy to zkrátka nevyjde...
» autorka: nejsembásník |
Sešili jsme svoje duše
nití zapomnění.
Napnuli jsme nové kuše,
cíle se nám mění.
Křídla létat zapomněla,
zlámala se zcela.
Je to jinak, než jsem chtěla,
z ložnice je cela.
Dnes už nemám touhu
poslouchat Tvůj hlas.
Srdce tone v louhu,
dál umírá čas.
nití zapomnění.
Napnuli jsme nové kuše,
cíle se nám mění.
Křídla létat zapomněla,
zlámala se zcela.
Je to jinak, než jsem chtěla,
z ložnice je cela.
Dnes už nemám touhu
poslouchat Tvůj hlas.
Srdce tone v louhu,
dál umírá čas.
» 23.07.2009
» komentářů: 5
» 23.07.2009 - 07:56
Kars:
Co slyší mé sokolí ucho, máš bujné sny, a nebo to sucho?
Co slyší mé sokolí ucho, máš bujné sny, a nebo to sucho?
» 24.07.2009 - 07:12
kuskus pruhovaná:
smutné,ale hezky napsané ...
smutné,ale hezky napsané ...
» 24.07.2009 - 10:20
staruska:
ze života
ze života
» 24.07.2009 - 10:58
Květka Š.:
No jo,život je někdy divný...
No jo,život je někdy divný...
» 24.07.2009 - 22:01
Konec konců:
Každý konec s sebou přináší nový začátek. Jaký bude? Nikdo neví. Ale každý má právo na lásku. Vždyť nikde není psáno, že je nám na věky dáno... být spolu a prává láska stále krouží kol nás, čeká na vhodný čas... kdy si všimnem.
Každý konec s sebou přináší nový začátek. Jaký bude? Nikdo neví. Ale každý má právo na lásku. Vždyť nikde není psáno, že je nám na věky dáno... být spolu a prává láska stále krouží kol nás, čeká na vhodný čas... kdy si všimnem.
Předchozí: I takoví jsou muži | Následující: Muži nestárnou