Letní

Pod modrou oblohou z mramoru,
letadla bílou křídou kreslí,
linky se ztrácejí v obzoru,
v červáncích dál si cestu klestí.

Večerní vítr usíná v stromoví,
do větví schoval si zpocené tváře,
pavouk dál vyšívá krajkoví,
motivy odkoukal od řezbáře.

Do vůně snopů ponořil se měsíc,
hvězdy se slétají na návštěvu k zemi,
úhoři táhnou po potoce, věříc,
že lásku najdou mezi peřejemi.

Teplý vzduch střídá noční chlad,
přichází ticho letních nocí,
sova se probouzí, má hlad,
milenci tělem trávu kosí.