Umělec

Všechna má slova zdají se mi prázdná,
všechny mé činy jsou jen jak mávnutí proutku,
Tvé verše svítí jako hvězda krásná,
Tvá díla v síních nestojí jen v koutku.

Z Tvých rukou vzniká socha unikátní,
štětcem Ty vládneš jako bohů král,
v hotelu se Ti klaní všichni vrátní,
zdá se, že s múzou sis jen pohrával.

Bláznivý bohém, pozná to Tvé tělo,
utápíš v alkoholu svoje lidské pudy,
do hlíny vkládáš z duše leporelo,
tvoříš i v noci, dokud vládneš údy.

Umělec nikdy neměl život lehký,
ze střípků skládáš na obloze duhu,
žít nebo zemřít, ptáš se jedné lebky,
k životu ve snách potřebuješ sluhu.

Tělesná schránka rychle sílu ztrácí,
v hlavě se rodí neskutečné fikce,
kdejaká dívka je Ti inspirací
u Tvojí práce dohořívá svíce …