Jedová

V jedu se v křečích utápím,
kouzla maj strašnou sílu,
ze tvých rtů na mě čiší splín,
rozpouští v duši díru.

Posbírej kousky naděje,
střípky do budoucnosti,
odfoukni smutku závěje,
nakopej zadek zlosti.

Odcházím mezi kameny,
do noci plné děsů,
jdu hledat nové prameny,
pod kořeny všech vřesů.