Potomci

Dětí jak smetí,
každý povahu jinou,
roky dál letí,
dětský smích nad krajinou.

Všechny jsou tvoje,
každé je osobnost,
nejsou to stroje,
vzájemná podobnost.

Snažíš se ze všech sil,
výchova k slunci,
každý má stejný díl
Tvé lásky v srdci.

Do světa odletí,
na sever, západ, k jihu,
spadnou do podsvětí,
Kde jsem udělala chybu?

Ještě teď slýchávám, jak povídá děda:
nežij má holčičko v nadějném klamu,
deset svých vychováš, i když je bída,
ale deset dětí se nepostará o jednu starou mámu.