Voníš

Voníš jako pole čerstvě rozorané,
syrovostí hlíny a obnažených kořenů,
dechem rozezníváš struny rozehrané,
pročechráváš klasy zralých ječmenů.

Miluji Tvé jemné jarní probouzení,
otevřeným oknem pohladíš mou tvář,
zazpíváš svou píseň, každým dnem se mění,
obracíš mi stránky, když pročítám snář.

Chladíš večer písek na vzdálené pláži,
hladíš nahá těla horkým milencům,
plachtám sílu dáváš, táhnout loď se snaží,
odpočítáš stovky ranních růženců.