Barvíš duši

*
» autorka: nejsembásník
» archiv Básně / Ostatní
Protínáš mé siločáry,
užívám si vstupy s nadšením,
z mých kruhů si trháš cáry,
přesto nemám v duši zděšení.

Patříš do mé intimity,
pohráváš si s mojí touhou,
vyšší nežli Dolomity,
zdoláváš ji naší souhrou.

Moje duše dávno není bílá,
hyzdily ji staré pavučiny,
Tvojí vinou zbarvila se v lila,
rozkvetly v ní vonné rozmarýny.
» 12.10.2009
» komentářů: 9

» 12.10.2009 - 07:41
Krásná Princezna:
...hm ...ST
» 12.10.2009 - 07:43
labuť:
Příjemná pro ranné probouzení... )
» 12.10.2009 - 08:09
Kars:
Joj, zavonělas po ránu
ST
» 12.10.2009 - 11:16
hašlerka:
barevná a rozmarýny to umocnily!
» 12.10.2009 - 12:40
enigman:
viva...
» 12.10.2009 - 14:34
Zasr. romantik:
Pěkná i k polednímu šlofíčku!
» 12.10.2009 - 17:03
Lota:
...to jsou barvičky... ))
» 13.10.2009 - 09:04
Konec konců:
Pro mne moc hezky napsané a velmi hloubavé dílko. ST!!
» 15.10.2009 - 10:52
Špáďa:
Hýčkej ty květy, co v Tobě vyrašily...
Předchozí: Střípek kultury | Následující: Podzimní déšť

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku