Životní moudro

Hodně kroků od oltáře,
květy, víno, svatozáře?
Barevné a černobílé
roky, měsíce i chvíle.

Radost, štěstí, někdy smutky,
bolesti i dobré skutky.
Životem dva, pak i víc,
oknem svítil půlměsíc.

Teď už zase jenom dva,
není jen doba růžová,
štěstím se plní rodný dům,
děti se sjedou k rodičům.

Tak dlouho spolu, bez hádek?
Na tohle děti není lék.
V sobě to člověk musí cítit,
nástrahy pekla v sobě mýtit.

Nárazy mírnit chladnou hlavou,
ovládat závist nenechavou.
Při hádkách kousek ustoupit,
za ruku dál zas spolu jít.