Vzpomínky na Afriku...

Mozkové dráhy se mi zamotaly,
mysl letí kamsi do nikam,
sedám na střechu staré katedrály,
z reality opět večer unikám.

Do snů svoje touhy skládám,
představy se v mlze rozpouští,
ve verších své city střádám,
vítr odnáší je s pískem do pouští.

Posílám je zlatým dunám,
Nomádi je chytnou v oázách,
vdechnou lásku pěti strunám,
rozkvetou z nich kytky ve vázách.

V očích černých jako noc,
ukryté jsou všechny moje rýmy,
od štědrého dne do vánoc
rozplynou se, jako z ohňů dýmy.