Nedělní procházka

Sněhulák stále stojí vzpřímen,
nos se mu mrazem červená,
pevně si koště v ruce tříme,
a nikde žádná zelená.

Procházka lesem píseň vrzá,
sníh zpívá pod podrážkou bot,
za krk mi padá vločka drzá,
v tu chvíli ztrácím pevný bod.

Jen stopy zvěře cestu značí,
od krmelců až do houští,
občas se ozve výkřik ptačí,
když větev svůj strom opouští.

Ten tichý les je pohlazením,
balzámem na vánoční shon,
kreslím si ledem po kameni,
poledne hlásí z dálky zvon.