Proudím v Tobě...

Utopená ve Tvých dlaních,
pod hlubinou smyslnosti,
krví proudím stále na jih,
rozpuštěná v morku kosti.

Ztracená loď v písku moří,
polední slza na vysoké skále,
zmatená laň, když v buši hoří,
jediná svíčka v noční katedrále.

Zničená víra z psychických bouří,
zdrsnělá něha v černém sametu,
naděje živá, kterou dotek zboří,
truchlící vdova v bílém korzetu.