Umírá

Nad tělem studeným rozsviťte všechny svíce,
umírá lásky stín, té věčné kouzelnice.

Nikdo jí nedá jíst, nikdo nedodá vláhu,
usychá jako list, co padá na podlahu.

Schází jí doteky, něžné milování,
postrádá rozlety nekonečných přání.

Bez rýmů o dlaních cítí se zbytečná,
bílá jak padlý sníh, prolhaná, nevděčná.

Na kost je prokřehlá, květy chladem vadnou,
naposled vydechla, kořistí Tvou je snadnou…