Zachraňte básníka

Snad stovky knížek přečtených,
z popsaných listů zmizel sníh,
zažloutlé stránky dávných nocí,
sen má tě opět ve své moci…

Vzpomínky mizí v proudu času,
na tváři sfoukni spadlou řasu,
a přej si život bez bolestí,
tolikrát už jsi dostal pěstí…

Do tmy si schovej smutku pláč,
ať nikdo neví, co jsi zač,
zakletý ve svém tajném světě,
připraven na poslední metě …

Čekáš na ránu osudu,
nerad bys dělal ostudu,
poslední let se celkem zdařil,
však kdosi zvenku všecko zkazil…

Vytáhl tě z Tvých zvláštních stavů,
pozval na sklenku, na výstavu,
prošel se s tebou ulicí,
utišil duši plačící…

Bojíš se vrátit do života,
běduješ, že tě tlačí bota,
tak odkopni ten střevíc z nohy,
je škoda zahodit své vlohy…