Smutnění

Kapička deště sjela mi po tváři,
teplý déšť nevadí od června do září.
Nemám však jistotu, že právě prší,
protože prožívám smutnění duší …

Jazyk mi polévá slaná chuť vody,
přede mnou stoupají kamenné schody,
jako ten kámen je Tvé srdce studené,
snad Ti je obměkčí pár kapek z pramene…

Ve studni touhy ten pramínek začíná,
jen dotek pouhý a srdíčko protíná
horký šíp hojnosti a lásky závratí,
bolavý smutek dnes utopím ve slatích ..