Pozdní lítost ...

Můj život pluje někde jinde,
všechno to špatné už je za mnou,
mou fotku z rámu radši vyndej,
můžeš jen sobě v domě vládnout.

Žij si sám se svým rozumem,
nikdy jsem neřekla, že je špatný,
jen ten můj byl tvým utlumen,
šum kolem uší, nenávratný.

Neslyšel jsi mé prosby tiché,
nepoznal, že jsem na konci,
výmluvy byly vždycky liché,
muž by měl vědět, co já chci.

Nedá se smazat x let zpátky,
chtěla bych zrušit jen ty poslední,
potoky slzí, lži a zmatky,
když zavřu oči, pořád ve mně zní.