Opilá

Z rádia zní tóny starých šansonů,
zapaluji svíčku s vůní citronů,
zaháním tím tíseň z tlaku démonů,
pociťuji příchod nových průlomů.

Víno jiskru skrývá v hladké sklenici,
skrz rudou prosvítá plamen od svící,
ať klidně dál prudí všichni cynici,
užívám pohodu, úsměv na líci.

Odejít od Světa do stavu beztíže,
sedět si u krbu třeba v negližé,
neviděna bloudit v zámcích Paříže,
na mostu Milvio – zámek na mříže.

Pojď se mnou se toulat snivým večerem,
nepustím tě z tenat, buď mým modelem,
kradu chvilky štěstí v bytě zšeřelém,
na dno sklenky slétám se svým andělem…