Jsi můj ...

... to stačí ...

Chodím si přivonět,
když vracíš se mi domů,
tváře máš zvrásněné,
jak kůra starých stromů…

Netřeba dlouhých vět,
postačí úsměv letmý,
v srdci zvuk kastanět,
v břiše motýli vzlétli…

Jsme doma sami dva,
děti se občas vrací,
vzpomínek hromada,
jsi stálou inspirací…

» 13.12.2010

» komentářů: 12

Komentáře (12)

» 13.12.2010 - 12:36

jitka.svobodova:
Je jako pohlazení.Všem známá skutečnost. Pokud má člověk místo kam se vracet,tak pořád žije.Je to kouzlo domova.ST

» 13.12.2010 - 12:45

CULIKATÁ:
Krásné...

» 13.12.2010 - 13:07

Kars:
Šťastný to muž
ST

» 13.12.2010 - 13:35

Zasr. romantik:
Sice rýmy se občes krčí studem, ale ten náboj a obsah a jednoduchoST! Takové výpovědi se dá věřit! ))

» 13.12.2010 - 13:57

Kapka:
Moc hezké...

» 13.12.2010 - 16:00

labuť:
Takovému vztahu lze jen přát a závidět...

» 13.12.2010 - 16:41

Květka Š.:
pěkné..moc..

» 14.12.2010 - 07:36

jita.1965:
.. a to je moc dobře ..
ST!

» 14.12.2010 - 08:47

M.arek:
a tak je to krásně..

» 14.12.2010 - 11:39

carodejka:
nejsem básník...tou krásou obyčejných slov jsi mě doslova dostala, je to nádherné.)))

» 22.12.2010 - 13:18

zelená víla:
i na mě z tvé básně dolehlo to kouzlo slova „doma“..

» 24.12.2010 - 13:07

Danger:
Za věrnost a odvahu,kterou tady cítím.

Předchozí: Připrav si ... | Následující: Vrazi

ostatní

Chat Soutěže Líbilo se Hry & Hrátky Statistiky Kontakt