Odsouzená

Slyším křik ticha klášterních zdí,
prosby se otáčí v letokruzích dřeva,
snad stovky srdcí zlomených sní,
večerní pláč se do modlitby vlévá.

Na tvrdém lůžku zmožena usíná,
pro koho češe si havraní vlasy?
Přání se po kapkách rozlévá do vína,
pro Něho schovává pár střípků krásy.

Ústa si šeptají poslední přání,
tisíckrát upadla, přesto jde dál
trnitou cestou, Láska ji chrání,
do vínku pokoru Osud jí dal.