Myšlenky

Myslela jsem, že máš pro mě svoje srdce ze zlata,
teď už chápu, že v něm bije symfonie devátá,
řvoucí tóny přehlušují zpěvy ostatních,
nechceš slyšet něžné tóny, nenávidíš smích …

Myslela jsem, že mi podáš svoje srdce na dlani,
marně čekám, schoval si je do výčitek k snídani,
k černé kávě hořká slova polykám,
jen se divíš, že už zase utíkám???

Myslela jsem, že Tvé srdce toužíš láskou naplnit,
chceš mě jenom převychovat, odnaučit snít,
nebaví mě dokolečka urážky a omluvy,
nejsem ta, co tiše v koutě svoje záda nahrbí…

Celé týdny vodila mě láska s páskou na očích,
je čas prozřít, připustit si, že máš srdce žraločí …
byla marná moje snaha najít stejné tóniny…
ty neumíš MOJE, TVOJE dát do jedné roviny.