Naposled

Bylo to možná naposled,

snad mělo to tak být.

Neměním schválně slovosled,

jen v duši cítím klid.



S pokorou, hlavu svěšenou,

uznávám svoji chybu,

měla jsem býti vznešenou

a zatím – se tu hýbu .



Jsem aktivní a k smíchu?

Takhle se žena nesmí chovat?

Řvu nahlas v lesním tichu,

dlouho ti budu do snů klovat.