Vzpomínání...
... je možné odpuštění?.. nevím, snad ano..proč neříkáme, co cítíme a co chceme..možná se to jednou naučíme..
» autorka: isisleo |
Vzpomínky,
nepřestávají bolet,
uteklo už pár roků,
dodnes vidím
v očích Tvůj smutek,
nechtěla jsi odejít.
Vidíš,
stále mám ve vlasech prstýnky,
česala jsi je mockrát,
hladila mé dětské bolesti,
smála se,
když zakopla jsem o štěstí.
Odpusť mi,
že nestihla jsem už říci,
- mám Tě ráda -.
nepřestávají bolet,
uteklo už pár roků,
dodnes vidím
v očích Tvůj smutek,
nechtěla jsi odejít.
Vidíš,
stále mám ve vlasech prstýnky,
česala jsi je mockrát,
hladila mé dětské bolesti,
smála se,
když zakopla jsem o štěstí.
Odpusť mi,
že nestihla jsem už říci,
- mám Tě ráda -.
» 21.08.2006
» komentářů: 3
» 22.08.2006 - 10:31
WhiteSkull:
...je třeba nějaký komentář ? ...
...posílám ,, “
...je třeba nějaký komentář ? ...
...posílám ,, “
» 22.08.2006 - 18:11
Ďábel sám:
Smutné, leč poučné.
Smutné, leč poučné.
» 15.09.2006 - 20:52
Cecilka:
Jsem ráda, že jsem to stihla...
(před pár lety... a nebylo to lehké)
však ty už dávno taky...
a ona... moc dobře to ví...
rozpusť v své mysli mraky...
pošli je někam s větrem...
už usmívá se... na tě...
ve vašem soukromí...
) (věř, prosím, jedný ježibabě...)
Jsem ráda, že jsem to stihla...
(před pár lety... a nebylo to lehké)
však ty už dávno taky...
a ona... moc dobře to ví...
rozpusť v své mysli mraky...
pošli je někam s větrem...
už usmívá se... na tě...
ve vašem soukromí...
) (věř, prosím, jedný ježibabě...)
Předchozí: Palác snů | Následující: Polední....