Řeka

Modrá stuha
copem země protkaná
vlídná, hravá, vášnivá
břehů
měkce se dotýká
oblé kameny
v mechový samet odívá
stromům i tulákům
v okolí
zrcadlo nabízí
tajemně
se někdy tváří
listy do dálky unáší
jinde proud
doráží, prská
pokořit se snaží
skálu
překážku letitou
v cestu jí postavenou
řeka bohyně
do mokré náruče
i malou vydru
přivine
domov útulný
živým tvorům poskytne
pak už rychle běží
bez ohlédnutí
k milenci svému
oceánu vzdálenému.