Polo – Volo – Viny 6

Hejno andělů
uplácalo syntetického sněhuláka
s dalmatinovou kůží
labyrintem fleků je slyšet árii krve
pár trnoucích
zběsile mává děravým bílým praporem
podávané ruce ke smíru se špínou za nehty
úbytě volají hlasem amplionu
já já já mám pravdu
teplo a zima
a zakutálený míč
duté vanutí
půltřetího hledání světa
země , sebe , přiblblého ega
a boha
lusknutím prstů historie
vyvracíme tisíce otřesených kořenů
nastavená drahocenná zrcadla
popraskaně vibrují
vržou
flákněme do nich kamenem
třeba přestanou
vrzzz vrrrz
sněhulák zůstal nedokončený
bez uší
s dlouhým nosem
půlkou pokřivených úst
a jedním okem
*
umělý Kyklop