Promluva – Zpověď Lásky

Nač myslíš Lásko,
na zmučená těla
pod přívalem horkosti,
na svoji zpověď
v tichém chrámu,
když říkáš

..kam chci si chodím,
ale i pásku na oči
párkrát nasadit musím..

Vše prý je ve hvězdách,
svit pod obočím,
třpyt kopyt,
lež i pravda krystalu.

..bloudí na obzoru
má hlava bolavá,
orazítkovala jsem srdce,
cinknout o sebe je nechala,
a ona stoupala,
vzlínala
a pak
můj dar spotřebovala,
zahodila..

Ach Lásko,
polámaná máš křídla průvodce.
Balancuješ,
na tenké pavučině vlákna
mezi sluncem, měsícem
a mořem dalších hvězd.
Bilancuješ.
Ale podívej,
i chrám nabobtnal vírou v Tebe.

..kdo však dá mi rozhřešení,
když kněz tady žádný není..

To nevím Lásko.

..já jen..

Pojď,
pomohu Ti Tvá křídla opravit,
víš,
zbylo mi pár pírek po kapsách.