Noc rozepla stříbrný knoflík

Noc rozepla stříbrný knoflík,
dálkou omamně zavoněla,
přehebkou nitkou
do sítí pochytala,
báječně tajemná vzrušení.

..povzdychl obzor ohvězděný..

Slyší,
tajná šeptat přání,
každý bolesti květ.

..kolem proletěla sova
v drápcích svírala kořínek,
staré pověry a moudré rady..

Sladce vzlykla
podivná hlubin něha.

Ještě umíme snít!

..zvoní
galaxie stříbrných plíšků,
černého koně
při cvalu zdobí,
návěj hřívy šlehne tmou,
pod kopyty
vzdušné vzrušení,
mezi očima štěstí
a bláznivě ošidné hry..

Odsouzený vesmír
tiše k růži přivoněl,
a noc,
ta potměšilá kráska,
knoflík zapla.