Klesám na tobě

Každou milostnou myšlenku
dozrálou v pokušení
nechám poletovat ,
mazlivě a bez hranic .

Noc dokonává
a nutí mne být ,
a já jsem nebem ,
mořem ,
ohněm i zemí ,
snáším se dolů ,
a klesám na tobě .

Na malou chvilku
ztrácím odvahu ,
vše je tak staré ,
tolikrát prožité
a přitom nové ,
všedně – nevšední ,
jako puntíky pomněnek .

Vím , že jsme ,
že svázal nás mrholivý pramen ,
lesklý jako perleť
a šeptá ,
slova dávno promlčená .

Zdvižená ,
že jsou smrti křídla
a radují se a pláčí ,
barevné květy.