Třikrát si pro štěstí poskočit..

Každý v sobě neseme kus lidského údělu ,
proč tedy popírat svá Já ,
stát s vážnou tváří
u Adamova stromu
a trápit se pouhou myšlenkou ,
na sladký plod ráje .

Raději si třikrát poskočím ,
– pro štěstí -
a podstoupím velkolepý soud .

..vždyť víš ,
se mnou to není jako s posedlou nevěstou ,
ani jako s dílem klasika .
Nosím drahé skvosty ,
plastové berušky ve vlasech
a náruč chudobek .
Nosím i lásku ,
se smrtí se miluji
a červenám se při myšlence .
Oblékám drahá roucha
a v nich stavím z písku hrad .
Bosá probouzím valící se řeku ,
hladím pomačkanou trávu
a neuznávám stupnici vzdělání .
Chválím , kupuji
ale neprodávám ,
jsem vazalem doby ,
ale i králem světa..

Mé prostořeké Já
je píseň beze slov ,
rozhodnutí srdce ,
souzvuk ticha , hromu
a hadí ozvěna ,
vibrujících šamanských bubnů .