Rozpopelněné sny duší

..dívám se okolo..

..na vymoženou proslulost
kymácející se v nepevných základech ,
na samozvanost
jak mapuje strach a úzkost ,
na vykradené šuplíky
kdysi plné dobrých mravů ,
na dětské cůpky uzurpátorů ,
když přemáhají nápor vzlyků ,
na zmar daného slova
usvědčeného z šalby pavoučí ,
na právo pokřivených úst
jak saje otrávenou krev
a olizuje rudé rány .

Není divu , že pár z nás vrací se
ke krumplovanému slovu ,
a zkouší se ponořit
do duší dávno minulých .

Do duše ruského básníka ,
do zvláštní rozervanosti jeho země ,
bohatýrských vod Kavkazu ,
( prý navracejí mládí a život )
odprýsknutých básní a obyčejných slov ,
do syté volnosti tajgy ,
chladu tundry a žáru stepí ,
do zádumčivé chuti vodky
likvidované po litrech ,
a do divokého démonického milování
vysátého do poslední kapky .

Niterně vidíme
vzduch souhvězdí ,
lesk , bídu , hřích i víru ,
výstřel Aurory
a klapot prchajících císařských střevíců .

Snad vloudilo se mi do očí
jen pár rozpopelněných snů
ubitých bičem marnosti .