Drahoušek podzim a Vincent

Podzim , jenž se tetelí
dospělou krásou a moudrostí ,
elegantně melírovaný tóny barev
je vyzrálý milenec ,
co ví o životě a hmotě své .
Obratně střídá polohy lásky ,
hýčká nás
rozmanitou předehrou ,
hebkou náručí mědi
a polaská větrnou dlaní .
Před vrcholným aktem touhy
milostně vstoupit do obrazu
načepýří barevná pírka
a obdaruje nás
kapkami vzrušivého deště..

ó ano ,
dostává mne do pokleku ,
drahoušek podzim .
Podlamuje se mi i duše
úžasnou nádherou
a sny co se snad , ani nesmí snít .
Jako pohled na díla starých mistrů ,
jedinečného Vincenta , Moneta..
( víte , že všude sázel květiny ? )
kde verše ,
píšou se tahem štětce
a posílají po vodě běhuté ,
prokutají se do vědomí
bezhlasou závratí
i utajenou trýzní ,
pestré palety podzimní lásky