Salon úsměvů

***
» autorka: isisleo
» archiv Básně / Ostatní
Větrnou poštou
vstupuji do kovové noci
v moci zvláštní chvíle
kde slova
jsou mořem bez hranic
a ústa zvlněná
hrají hříšnou hru
od počátků neměnnou

Mlžné závoje smíchu
slabě jsou cítit bouří
a ve vlhkosti
měkce si ustýlají

Ústřižky času
drancující něha
na polštářcích rtů
a věčná spirála
pomalu se vzduchem vine

Úhlem naslouchání
obklíčena jsem navěky
ve tvém salonu úsměvů
» 06.10.2008
» komentářů: 7

» 06.10.2008 - 23:33
Psavec:
To není nejhorší obklíčení.
» 07.10.2008 - 11:46
Lota:
...je důvod proč Ti gratulovat...udržuj si svůj salon úsměvů...
» 07.10.2008 - 21:10
Isobel:
Moc hezky salónová!
» 07.10.2008 - 21:17
WhiteSkull:
...by mne tedy zajímalo jak vypadá drancující něha ...
» 07.10.2008 - 22:09
j.c.:
Z útržků času
slovy démonů
za nocí z kovu
skládám spirálu
V poutech z korálů
roztočeném lasu
nutím se do úsměvu
spoután v salonu
::
tvých úsměvů
***
Jiří senior
» 08.10.2008 - 18:38
Šerpík 1:
Závoje z mlhy, hlava v oblacích, místo úsměvu – salón hihňací. Ber to jen jako takové Šerpíkovské plácání (vždyť mě znáš ). Taky bych byl někdy moc rád „obklíčen v salonu úsměvů“.
» 12.10.2008 - 00:10
Špáďa:
Originální obrazy!
Předchozí: Dcera dvou dob | Následující: Drahoušek podzim a Vincent

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku