Barva chleba

Neumím se bít mečem
ani střílet kulometem ,
neumím ani sledovat prdelkové nitky
a putovat jako ony
sem , tam a zpět .
Mám jen ,
oči které vidí ,
nevysáté myšlenky
a pár zrníček v přesýpacích hodinách

..šílená otázka cizího dítěte
„Bude válka?“
Nebojte ,
zaplašila jsem ji lízátkem ,
balíčkem bonbónů
a jakousi ,
přívětivě nesmyslnou odpovědí..

Kdo však olízne moji slzu ,
( nebo vaši )
když stojím na stráži
ve stojaté vodě
s podraženýma nohama ,
v řetězech vypíjené krve
a čichám puch bahna

..písek se zatím sype a sype
netečně , pravidelně
a pohledem do budoucnosti
odkapává tři slova..

„Mám barvu chleba.“