To takhle jednou..

..zabloudila jsem do Ráje ,
slunce svítilo ,
vzduch voněl vlhkem a trochu i hříchem ,
had ospale klimbal a hlídal své jablko
( bylo už nakousnuté ) ,
Adam byl v háji
( nebo možná na pivu )
a já potkala Tebe .
U stromu poznání jsi rýpal prstem do země ,
vůbec Tě nepřekvapilo , že tam jsem ,
že postávám a koukám Ti zvědavě pod ruce .
Chvilku ses mrcasil u kořenů ,
pak jsi pohladil lístky , urovnal trávu ,
učesal kapradí
a přesadil nějaký pugét .
Povídal jsi mi o všech těch rostlinách a keřích
( řekla bych , že celkem zamilovaně a dlouze )
a já poslouchala ,
sem tam kořínek zastrčila , květ upravila ,
držela Tě za ruku
a………zapomněla na Adama ..

..pak jsi řekl..
„všechno je jinak Evo“
a dal jsi mi
plnou náruč své vůně
a květ jabloně..